Jan Rataj (Prot 6/19) mi připomněl, jak jsme v listopadu a prosinci 1989 skandovali „Svobodné volby!“. V tu chvíli to byla meta, která vyvolávala euforii a jejíž dosažení bylo pro mě spojeno s nevratným přechodem od totality k demokracii. Dnes dobře víme, že svobodné volby – díky Bohu za ně! – nejsou nic víc a nic méně než jen jeden z prostředků uskutečňování demokracie.
Předseda současné vlády, ač legitimně jmenovaný podle výsledku svobodných voleb, se s pravděpodobností hraničící s jistotou dopustil několika trestných činů. Například je v bezprecedentním střetu zájmů, čímž velmi zřetelně porušuje zákon. Je správné tolerovat, že premiér se pohybuje mimo zákon, jen proto, že se svým hnutím vyhrál volby? I předseda vlády je člověk podřízený zákonu, není zbaven odpovědnosti! Svobodné volby nic neubírají ze svobody občanů demokratické země shromažďovat se a vyjadřovat veřejně svůj názor. Demonstrovat za uzavření dolu a kvůli dalším důvodům, které Jan Rataj uvádí, není o nic méně důležité, než demonstrovat za zachování nezávislosti justice a právního státu.
Na žádné z demonstrací jsem nepociťoval fascinaci množstvím a silou davu. Nevládla tam atmosféra moci ani násilného potenciálu. Spíš humor, uvolněnost a přátelství. Také jsem si uvědomoval, že přes velké množství lidí, kteří se sešli, jsou demonstrace vlastně slabé; staly se snadným terčem bagatelizace a (poněkud křečovitého) posměchu Andreje Babiše a řady komentátorů, protože (prý) ničeho nedosáhnou. Rozhodně žádná podobnost s událostmi z 30. července 1419!
Nepotkávali se tam kumpáni ze stejné sociální bubliny, ale hodně různorodí lidé, kteří mají společnou starost o budoucnost trvání demokracie v naší zemi.
A že by jiná varianta vládní koalice byla ještě horší, takže není prozíravé usilovat o pád té současné? Máme přestat uklízet, protože příští nepořádek bude možná větší?
Cílem Milionu chvilek není založení politické strany ani sblížení s nějakou již existující stranou. Jde o iniciativu občanů, kteří chtějí, aby svobodně zvolení politici nezneužívali svého postavení. Kromě toho, že na demonstracích zaznívalo, jak svévolně jedná Andrej Babiš a mnoha způsoby poškozuje naši zemi, byl ze všech projevů cítit hlad po pravdě a spravedlnosti. Jistě nebyla náhoda, že mnozí z účastníků znovu zvedli z bláta pohrdání heslo Václava Havla: Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Přišli tam lidé, kterým vadí, že Andrej Babiš (i když v tom zdaleka není sám) lže, podvádí, protiprávně čerpá peníze z veřejných rozpočtů, korumpuje spravedlnost, užívá v podnikání bezohledné dravčí metody. To jsou motivy či důrazy, k nimž se křesťan může s čistým svědomím připojit.