„PUNK OFF“ – výběr z textů Lukáše Bendy, řečeného Luciáš
Jako Ty
posíláme si virtuální obrazce
vážné i nevážné
debaty o lásce
vedeme převážně
přes znaky displeje
prokletý básník se
nám s chutí zasměje
kam ztratila se ta touha naděje
a proč chvíle dlouhá je
že se nic neděje
kam ztratila se víra ve spojení dlaní
také Tě tak sžírá
naše věčné lhaní?
ubalíš si pocity
do mozku vložíš lecythin
a nikdo není prý
tak hravý a free
jako Ty
nelze Tě uchopit
jen špatně pochopit
nelze Tě dokázat
souzená pro nás dva
jako Ty
(07/11/08)
Já
jsem rozepsaná kapitola životního listu
vyvrhel společnosti součást toho pístu
co spojuje ty skutečnosti – nebýt jí je smůla
nedopsán již v minulosti – jsem nula nula nula
jsem rozepsaná kapitola svévolného bytí
z prachu stvořen nevytvořen geneticky skrytý
co jsem prožil v červenci dochází mi v lednu
a co prožiji v srpenci pokud ten píst zvednu?
(09/11/08)
Johanka
na červeném pokoji
bývá dcera Afrodité
nebát se ji oslovit
skrze brány poodkryté
vstoupit v pocit vyjímečnosti
vstoupit v záři jinovatky
užívat si do sytosti
ty chemické křižovatky
vstoupit v krytu duše skrytu
vstoupit mít tu Afroditu
zakousnout se do ramene
a vytesat ji do kamene
verbum dopsal téměř k ránu
zoufalec co píše tance
pro postmoderní kurtizánu
ve snech dál sní o Johance
(01/11/08)
Malostranská
podélně rozdělím
své vlastní žíly
na pár let dospělým
vzpomínky zbyly
ty cesty tramvají
usínáš na klíně
slzy jen padají
a Ty jsi na vině
zastávka – konečná
slunečních dní
vyšumí do věčna
vyšumíš s ní
sama pak nastoupíš
na další vůz
sebe tím vykoupíš
já pouhý kus
vybalíš použiješ zabalíš
slano je v puse tak prázdno pak v těle
chci to víš já to vím Ty to víš
být pouhým kusem a to je celé
nahmatáš otevřeš odešleš
zmýlená neplatí a já Ti ho svěřil
serce – máš komu dáš je to lež
iluse nevrátí vše v co jsem věřil
podélně rozdělím
své vlastní žíly
na pár let dospělým
vzpomínky zbyly
ty cesty tramvají
usínáš na klíně
slzy jen padají
a Ty jsi na vině
zastávka – konečná
slunečních dní
vyšumí do věčna
vyšumíš s ní
(18/10/08)
V tramvajích
Nový Prostor nové ráno
neznám tváře tělo lháře
nový prostor nové ráno
tunel spářen metro záře
černé obrysy nad světly automobilům vysvětli jim objem
plynů nad světy a dál černé obrysy nad mraky plicím
vysvětli proč také kouříš opodál stál nástroj šicí zašije
rány nad nimi mhouří očitá oběť bez očí oči zajisté
z mostu nikdy neskočí skokan se nevrhne k vranám
nešika svrhne nůž patřící ranám na kůži našiji nástrojem
zašiji blány patřící všem pannám
Nový Prostor nové ráno
neznám tváře tělo lháře
nový prostor nové ráno
tunel spářen metro záře
(08/03/08)
Automat
pravidelně svítí světla semaforu
davy lidí chytí – nahoru a dolu
zelená Ti nakáže volný průběh žití
ta druhá to zakáže když intensivně svítí
automat se stává na okamžik Bohem
znamení Ti dává a bere všechna práva
automat Ti mává pokud nejsi bohém
nezřídka se stává že červenou Ti dává
pravidelně září ten nepřítomný pohled
výhružně se tváří – nebereš-li ohled
nepřijmeš-li ideu světového řádu
pustí Tě na videu konsumnímu stádu
to vytasí pěstičky i Ty je pevně sevřeš
na konci své cestičky podlehneš a zemřeš
automat řídí osudy lidí bratr Tě vidí pochvalu sklidíš
automat řídí osudy lidí bratr Tě vidí a tak se stydíš
(19/09/08)
Rozvod
já už jsem se rozhod
mně pomůže jen rozvod
rozvod těla s duší
mě zaručeně vzruší
(16/08/08)
Biblická láska
prenatální květy rozjaří své jaro
přímo mezi světy má biblická Sáro
jádro věci opomenout za svítání znesvětit
a šestnácté poschodí beru všemi deseti
schody po dvou lezou ruce
víno vina revoluce
malá postel malé snění
o něčem co dávno není
v půl sedmé podruhé zalehám do lože
a děti na stehnech otřu je do nože
rozpíchám hladinu teplého území
nacházím dva v jednom ráj s peklem na Zemi
schody po dvou lezou nohy
víno vina na parohy
malá postel malé snění
malé je i povlečení
na zdi obtisk obličeje roztrhané plakáty
věští zkázu obyčeje ulepené kravaty
Abrahám si píše uzavřenou sázku
miluji Tě tiše skrze němou masku
schody po dvou leze hlava
víno vinu neprodává
malá postel malé snění
malé je i oblečení
(22/02/08)
Chomutovsko-mostecká pánev
podej mi končetinu
ty můj malej kluku
vložím v ni kopretinu
tak nastav mi ruku
symbolem všehomíra
tekoucí sůl z očí stírá
pro okamžik bytí
nám naše Slunce svítí
komíny září do dáli
děti by bodaly bodaly
komíny září do dáli
děti by bodaly bodaly
měsíční krajina s dlouhými vlasy
svítá a je jiná – zemřela asi
měsíční naděje na lepší rána
ještě se zasměje a zemře sama
měsíční krajina na břehu vlasti
na břehu vody tekoucí pastí
z dáli mává zda-li věřím
přelepíme kůži peřím
komíny září do dáli
a děti by rády bodaly
komíny zářit přestaly
to děti bodat začaly
(12/07/08)
S ní
yperit do dna – nadýchám splodiny
Pam S. C. hodná mi vypráví hodiny
jak bylo Jimovi když již byl bez dechu
jak bylo Jimovi při posledním výdechu
ve vaně v Paříži Mostě či Teplicích
uvězněn za mříží jak dehet na plicích
odsouzen okolím odsouzen přáteli
zpívat Vám dovolím má slova znáte-li
láska je proradná čtyřhlavá bestie
láska se zaryje do srdce nesmyje
stopy zůstanou jizvy a napořád s nima
hlasy Indiánů – mě Slunce a Jima
nikdy to nezhasne a ta hra s chtíčem
to co je překrásné je pouhým klíčem
k poznání bran dimenzí světů
zpívat Vám dovolím pokud se pletu
yperit do dna – u stolu v baru
a Tvá zbraň bodná sloužící v páru
k zabití druhého pouhou svou touhou
ukončí polibkem vteřinu dlouhou
láska je proradná čtyřhlavá bestie
láska se zaryje do srdce nesmyje
stopy zůstanou jizvy a napořád s nima
hlasy Indiánů – mě Slunce a Jima
(18/03/08)
A to ne!
nevychází z domu
nevychází z bytu
zoufale jen křičí
do zdí v úkrytu
včera byla nahá
vysvlékla se z kůže
to chtěla si mne – vraha
vzíti za muže
zítra bude zase
šálit v šatu zrak
v celé svojí kráse
čekat na zázrak
dnes však opět stojí
v zajetí těch sil
tolik se jich bojí
a já se do nich skryl
ona mě tam skryla
ve své mysli prokleté
ta tajemná víla
co chodí v korzetech
ona mě tam vězní
a krev vypila mi
bavím se tak s vězni
s jinými silami
proč jsem jen v té noci
utíkal do dveří
a proč teď v Tvé moci
pátrám po peří
nastřelit ho do kůže
snad se rozletí
chtěla jsi mne za muže
pro nové století
nevydržím sto let
nevydržím rok
bude mne to bolet
držet s Tebou krok
zanevřu na síly
na smrtelný dav
pro mě už jen zbyly
dva kříže a pár hlav
Atone – můj Bože
posle dobrých zpráv
ukaž mi své lože
kam míří onen dav
Atone – můj pane
od psyché máš klíč
co má se stát se stane
co stalo se to znič
nevychází z domu
nevychází z bytu
zoufale jen křičí
do zdí v úkrytu
ač je to jen zvyk
láska či jen síla
zastavím ten křik
tupou ranou do týla
nepoteče krev
potečou jen slzy
a ten Boží hněv
mě zpětně snad i mrzí
rozezní se kosti
rozezní se zvon
já se těla zhostím
budu jako On –
a Atone – můj vrahu
já chtěl Ti psyché dát
za tu mojí snahu
uměl jsi jen brát
Atone – můj drahý
já musel jsem se vzdát
když jsi celý nahý
měl mne tolik rád
vidím skrze Tebe
skrz ruby i líce
skrze černé nebe
kouříš – nemáš plíce
nemáš ani duši
setrvalý stav
serce Ti však buší
mně na pozdrav
a Atone – můj vrahu
já chtěl Ti psyché dát
za tu mojí snahu
uměl jsi jen brát
Atone – můj drahý
já musel jsem se vzdát
když jsi celý nahý
měl mne tolik rád
Atone – můj Bože
posle dobrých zpráv
ukaž mi své lože
kam míří onen dav
Atone – můj pane
od psyché máš klíč
co má se stát se stane
co stalo se to znič!
proč jsem jen v té noci
utíkal do dveří
a proč teď v Tvé moci
pátrám po peří
nastřelit ho do kůže
snad se rozletí
chtěla jsi mne za muže
pro nové století
nevydržím sto let
nevydržím rok
bude mne to bolet
držet s Tebou krok
zanevřu na síly
na smrtelný dav
pro mě už jen zbyly
dva kříže a pár hlav
Atone – můj Bože
posle dobrých zpráv
ukaž mi své lože
kam míří onen dav
Atone – můj pane
od psyché máš klíč
co má se stát se stane
co stalo se to znič!
(27/07/08)