Martin Luther se vysmál těm, kteří chtějí majestát Boha vypozorovat z přírody, z přirozeného přírodního řádu. Na Heidelbergské disputaci (1518) řekl, že božímu majestátu začínáme rozumět toliko skrze utrpení Páně a jeho kříž. Ve stejném století Jan Kalvín potvrdil Lutherovo rozpoznání o kříži a rozšířil jej žalmistovými slovy, že boží majestát poznáváme v přijetí odpuštění, což v nás vzbuzuje bázeň, která nás provází dalším životním během a pomáhá nám překonávat přirozené sklony k soběstřednosti a zatočenosti do svých a jen svých potřeb a nároků. Božena Komárková v Difficile est (1977) kalvinistické rozpoznání znovu prozářila luterskými důrazy Hitlerova vězně Dietricha Bonhoeffera, který byl popraven těsně před koncem války. Právě ve vězení byl posílen „bezbrannou moci“, „kterou prožil pod křížem, a bez kříže k ní není přístupu. Utrpení, jehož se člověk odvažuje pro pravdu, jakkoli lidsky pomýlenou, má v sobě zaslíbení blahoslavenství. Kdo trpí protivenství pro spravedlnost, stává se solí země a země se bez něho neobejde.“ Tak hodnotila Božena Komárková českobratrské disidenty, kteří byli státním aparátem vyhozeni z práce, protože usilovali o spravedlnost nejen pro sebe ale i pro druhé.
Autoři televizního seriálu MOST! zakódovali některým postavám do krve úsilí o spravedlnost, a to může být provázeno i utrpením. Potenciálně je sice každý člověk schopen jednat spravedlivě, ale je zapotřebí se k tomu probojovat. Úsilí o spravedlnost není přirozenou výbavou člověka. Možná právě ten, kdo mohl nahlédnout do společenských předsudků z mužské i ženské strany, byl o něco víc připraven zasadit se o spravedlnost. Dáša (přetransformovaná z Pavla do nové identity) se jediná zmohla na odpor a přinutila Luďana, aby vrátil to, co násilím vymohl na bezbranných jako tzv. výpalné. Podobně tváří v tvář hrozbě násilné smrti pouze ona dokázala – ač politá benzínem – bleskurychle zasáhnout a zhasit oheň útočníkova zapalovače, který mohl všechny změnit v hořící pochodně. Za spravedlnost se v seriálu zasazují i Rómové, a také častokrát vědí lépe, co se sluší a patří, i když je to bude stát velké peníze a pohřbí na své náklady Čočkina – bílého, kterého se zřekli jeho bílí soukmenovci.