Poměrně často slyšíme, že se někdo brání: „Proč bych to nedělal, je to přece přirozené!“ V případě sexuality hodně záleží na kultuře, v níž prožíváme své dětství, co považujeme za dovolené, co se nám zdá přirozené. Třeba marocký mladíček se brání, proč by nemohl sexuálně obcovat s ovcí, protože kozí období už má za sebou. Středověký cestovatel Marco Polo přizvukuje, že oslí období prožívali v asijských končinách mnozí obyvatelé až do poměrně vysokého věku. Sexualita je jistě přirozený pud, a záleží na tom, v jakých kulturních vzorcích je prožívána, co je považováno za normální. Ve všech kulturách je však zcela jasné, co znásilňuje nebo ponižuje druhého partnera.
Někdo se rozhořčuje, že je nepřirozené a škodlivé, aby mladíci masturbovali, o dívčí masturbaci nemluvě. T. G. M. se vyděloval ze společenství spolužáků, protože se za ně styděl, že ve škole společně masturbují. Považoval to za zneužívání sexuality. Sám pak žil sexuálním životem i po smrti manželky, tedy až do svého vysokého věku. V posledních desetiletích naopak sexuální sebeukájení mnozí lékaři doporučují jako přirozené pěstování sexuálního uspokojení v mládí i ve stáří, a to nejen lidem osamělým, ale i manželským a registrovaným partnerům, dojde-li k momentální indispozici jednoho z nich.
Celibátník Hus měl porozumění pro sexuální uspokojení manželů a v jednom kázání je nabádá k častému sexu, k „všednímu hříchu“, po kterém knězi nic není. Manželé se z něj nemusí zpovídat. Manželé nemají dodržovat nabádání zpovědních zrcadel k sexuální abstinenci v adventním, vánočním, postním, velikonočním, svatodušním, nedělním a svátečním období. Církevní právo považovalo sex za „hovadný“ způsob prožívání života, v němž se vzdalujeme Bohu. Kdežto Hus považuje sex za dar, který nemáme zneužívat, po celibátnících naopak požaduje dodržování slibů. Podle Husa nejde jen o sex, ale jde o odpovědný a radostný přístup i v dalších oblastech života.
Podobně ženevská reformace (16. století) nakonec odmítla přesvědčení, že nějaká filosofická, politická nebo náboženská autorita zná tajemství přirozenosti a přirozených ctností a může je lidem vnucovat třeba i násilím. Vytvořili nauku o státní ústavě, která chrání každého člověka. Každý člověk měl respektovat závazné limity života a kreativně hledat, jakým způsobem rozvíjet důstojnost člověka (nezabiješ); jak chránit vlastnictví své i bližního (nepokradeš); jak jednat, abych nerozvracel partnerské vztahy (nezcizoložíš); jak před soudem bránit subjektivní práva člověka.
Není prospěšné poslouchat příkazy nějaké „přirozené“ ideologie. Potřebnější je stále kreativně hledat, jaké závazky nás vedou k důstojnému životu ve společenství a k uskutečňování společného blaha.