Ve 4. čísle Protestanta, nezávislého měsíčníku, jste uveřejnili pod titulkem Hutně a Chutně váš názor na výrok Barbory Hrzánové při udílení ceny Thálie její osobě. Její slova nebudu opakovat, nepotrpím si na taková slova ani tehdy, kdyby byla na místě. Paní Barbora Hrzánová je osoba vulgární, její chování neodpovídá jejímu kulturnímu poslání, tedy recenze, pod kterou chybí jméno autora, je pod nadpisem „Chutně“ nechutná. Urážlivá slova paní Hrzánové potupila část našeho národa, slovanského národa ruského a naši historii, ke které nepřistupujeme s vulgárním humorem, jak se vyjadřujete, ale nejvýš s konkrétní kritičností, a hlavně s úctou. Nemohu nadále odebírat a číst váš časopis, pokud se v něm nepostavíte proti smýšlení uvedené paní i vašemu stanovisku k němu v dalším čísle Protestanta. Patřila by k tomu omluva. Jinak uveřejním v jiném časopise. Zdeňka Svobodová, Choceň.
Vážená paní Zdeňko Svobodová, hluboce se omlouvám obětem komunismu a sovětské okupace, že jsme se doposud nevyrovnali s naší nechutí o historii vůbec mluvit. Divadelní hra Hrdý Budžes se o to pokusila, a zprostředkovala zkušenost s diskriminací humorným způsobem. Barbora Hrzánová vyslovila za jiné to, co jsem se já (Pavel Keřkovský) pokusil přeložit pro „evangelické duše“ slovy o nekajícnosti. Máte pravdu v tom, že recidiva nekajícnosti se týká i jiných lidí než Rusů a komunistů, a tak nám, a mnohým dalším platí Ježíšovy výtky z evangelia dle Matouše: „Běda vám“, které se týkají právě nás nekajících, kteří na minulost hledí jen s úctou a nekají se z hříchů svých, ani svých otců a praotců (Mt 23,13–26) – tedy na rozdíl od autorky Hrdého Budžese. V úctě Pavel Keřkovský