Rozhovor se Svatoplukem Karáskem, kandidátem do Evropského parlamentu.
Jsi v poločase volebního období – jak dnes hodnotíš své rozhodnutí pustit se do parlamentní práce? V čem jsi musel korigovat svoje původní představy?
Jsem rád, že jsem před dvěma a půl roky přijal nabídku kandidovat do Parlamentu, i že to vyšlo a byl jsem zvolen. Poslanecká práce se mně dost líbí. Původně jsem myslel, že na tuto činnost bude víc prostoru a času. Ale chytil jsem „nejhorší období“. Před vstupem do EU bylo zapotřebí vytvořit a novelizovat mnoho zákonů. Přihnala se na nás přímo smršť. Zatímco v Anglii prý tvoří 20 zákonů do roka, náš Parlament jich měl 40 měsíčně. Plenární schůze se stávaly nekonečnými, při „nulové toleranci“ opozice jsme byli odkázáni na přítomnost všech koaličních poslanců. Plenární zasedání, která mají být 14 dnů v měsíci, se protahovala na tři a většinou čtyři týdny v měsíci – což znamená, že je člověk ve Sněmovně téměř neustále – denně od 9 do 19 hodin, i déle – a není čas na cokoli jiného. Tím jiným myslím jednání podvýborů a různých komisí.
Kterým oblastem práce ses věnoval?
Jsem členem malého klubu Unie svobody – je nás pouze 10 a v jiných klubech je 40–70 poslanců. Z toho vyplývá, že každý z nás musel na začátku působení ve Sněmovně přijmout mnoho konkrétních úkolů. Dnes vím, že to bylo nereálné. Vzhledem ke smršti, kterou jsem již popsal, příliš času na tyto skupiny nezbývá. Spolu s MUDr. Janem Paynem jsme v rámci podvýboru pro etické otázky ve zdravotnictví sestavili team opravdových odborníků, kteří jsou ochotni spolupracovat, ale nyní máme velké potíže najít termín k tomu se pravidelně scházet a pracovat. Podobně je tomu v podvýboru pro vězeňství a pro problematiku drog, jejichž jsem členem. Hlavní moje činnost – kromě pléna – je práce ve Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Vedle parlamentních aktivit podporuji ještě různé činnosti občanů, které se mi zdají potřebné a smysluplné (Kuba, Bělorusko, Čečensko, DUHA atp.).
U písničkáře stačí, když si pravdivě stojí za svým, farář „rozsévá“ s dlouhou perspektivou, u politika se přece jen musejí počítat výsledky. Dosáhls’ tedy něčeho – např. v oblasti péče o uprchlíky nebo vězně – což byla témata, která jsi jako „svoji parketu“ deklaroval při své kandidatuře?
Ve změti zákonů se snažím, lépe řečeno spolu s Táňou Fischerovou a někdy celým naším klubem se snažíme, ohlídat zákonné normy, aby neškodily, ale pomáhaly lidem nějakým způsobem znevýhodněným. Táňa Fischerová je v tomto smyslu ještě důslednější a pilnější. My jsme se s mým poradcem Pavlem Uhlem snažili zlidšťovat zákony týkající se utečenců a vězňů – něco málo se nám i podařilo. (Pozn. red. – viz odkaz v Protestantu 10/03 str. 18) Není to snadný zápas získat pro pozměňovací návrh ve Sněmovně většinu.
Šel jsi do parlamentu jako známá křesťanská osobnost. Na „křesťanskou politiku“ si přitom nejhlasitěji dělají patent lidovci. Myslíš, že se ti daří nalézat či prezentovat nějaký odlišný styl? Z čeho přitom vycházíš a kam míříš?
Jsem pevný vyznavač, ale kromě kázání a mých písní to v běžném životě nedávám vnějšně najevo. To znamená, nelepím si rybku na auto, žádné znamení v klopě, v běžné řeči neskloňuji jméno Pána Ježíše Krista ve všech pádech. Jsem civilní, vnějšně v mém působení ve Sněmovně nic specificky křesťanského není.
Lidová strana často přichází s návrhy, které se opírají o křesťanskou tradici, ale jsou formulovány tvrdě, někdy až zákonicky. Trochu mě štvalo, že tyto tvrdé postoje jsou brány jako jediná prezentace soudobého křesťanství u nás. Proto jsem s několika katolickými kněžími a jednou řádovou sestrou spolupodepsal dopis, ve kterém mírně vysvětlujeme, že existuje i jiná poloha současného křesťanství, která např. drogově závislé spíše doprovází a snaží se povzbudit jejich vůli k léčení, než aby byla pro tvrdý postih a kriminalizaci. Náš dopis je k dispozici.
Kde?
Miroslav Kalousek ale nad ním mávl rukou. Objevily se i nějaké pozitivní rekce?
Miroslav Kalousek nad tímto dopisem rukou nemávl. Několikrát na něj reagoval v médiích, a tím tento dopis uvedl ve známost. Kdyby o něm nemluvil on – nemluvil by o něm nikdo. Ale náš dopis nechtěl být nějakou senzací či uhozením. Jak jsem řekl: jemně jsme sdělili lidovcům, že existuje i jiný přístup – než ten tvrdý – a že je též křesťanský.
Co bys sám – i vzhledem ke své dvouleté zkušenosti z parlamentu – vypíchnul jako téma, za které nese křesťan v dnešní české resp. evropské politice zvláštní odpovědnost?
Já myslím, že nejsou žádná specificky křesťanská témata. Třeba problém nezaměstnanosti v určitých regionech je stejně naléhavý jako výše důchodů, nemocenské pojištění, školné či otázka uprchlíků. Křesťané se v těchto otázkách neliší od ostatních, kteří mají též sociální smýšlení a jsou humanisti.
Já myslím, že je správné, když se spojená Evropa bude snažit o to, aby v žádné zemi na světě nebylo možno lidi zavírat a týrat pro jejich přesvědčení, a když se bude zabývat problémem nouze a hladu v chudé části světa. Stane-li se Evropa opakem svého dřívějšího kolonialismu.
Když se člověk podívá na tvou webovou stránku, působíš trochu jako sběratel funkcí – dvakrát místopředseda, dvakrát předseda různých podvýborů. Teď kandiduješ do Evropského parlamentu. Nepohltilo tě to parlamentování příliš?
Sběratel funkcí – to zní dost hrozně. Říkejme tomu spíše „pracovní příležitosti“ či další úvazek, možné nasazení. Již jsem vysvětlil, jak k tomu došlo, i že toho mám opravdu moc a musím redukovat. Ti, kteří jsou v Parlamentu již dlouho, si umějí ohlídat, aby toho neměli moc, my nově příchozí jsme to neznali – a všichni toho máme moc. Pohlcený si nepřipadám a jsem aktivní i v životě mimo Parlament. Kážu, zpívám, přednáším, jsem v různých humanitárních výborech.
Kandiduješ za odepisovanou Unii liberálních demokratů. Jak vidíš své „evropské šance“?
Myslím, že bych se tam mohl dostat, pokud mne budou volit evangelíci, případně čechoslováci a jiní křesťané.
Otázky kladl, za odpovědi děkuje a entuziastické voliče přeje Tomáš Trusina