Součástí dlouhodobého badatelského projektu ETF UK, zaměřeného na lidská práva, je i srovnávací studie Jakuba S. Trojana Idea lidských práv v české duchovní tradici. Hledá v ní odpověď na otázku, čím a jak česká duchovní či náboženská tradice přispívá k ideji lidských práv. Otázkou je už samotné téma, nebo vztah lidských práv a náboženství má každopádně dvojznačnou povahu. Pohled nejednoho náboženství (křesťanství nevyjímaje) na základní lidská práva je v mnoha místech světa odmítavý až nepřátelský. Některé křesťanské církve vznášejí pochybnost teologickou – jaké právo pro hříšného člověka?
Mnohé organizace na podporu lidských práv udělaly navíc tu zkušenost, že náboženství a církve se v mnoha zemích východní Evropy spíše stávají překážkou budování společnosti založené na svobodě a demokracii, než že by tento proces podporovaly.
Trojan si klade za cíl uchopit otázku v širokém záběru. Jeho výzkum nezahrnuje pouze církve či teologii, zaměřuje se na českou „duchovní“ tradici obecně. Autor se tak hlásí k tradici interpretace českých dějin, která sahá k Masarykově České otázce (1895). Masaryk v této práci představil porozumění českým dějinám na rovině mravních hodnot, když se tázal, které hodnoty lze z českých dějin vyčíst a nechat se pak jimi vést uprostřed současného hledání. Sám nakonec za ústřední téma českých dějin prohlásil zápas o humanitu. Dal tak jim tak určitý tvar a periodizaci – a jako nevyhnutelný důsledek přišla od známých českých historiků kritika za jednostrannost. Masaryk ovšem nepsal studii historiografickou ani teologickou, v prvé řadě mu šlo o politickou výpověď.
Na konci 19. století se pro souborné pojmenování pro mravních a právních hodnot neužívalo pojmu lidská práva. Můžeme však téměř s jistotou předpokládat, že by Masaryk tohoto pojmu býval užil namísto pojmu humanita.
A Trojan usiluje pro české dějiny užít stejného modelu, pouze s tím rozdílem, že rozhodujícím měřítkem jsou mu lidská práva. Po úvodu o roli Starého a Nového Zákona ve věci lidských práv analyzuje Trojan myšlení a dílo některých osobností, které hrály výraznou roli v dějinách českých zemí: Milíče z Kroměříže, Matěje z Janova, Jana Husa, Mikuláše z Pelhřimova, Petra Chelčického, Václava Budovce z Budova, Jan Ámose Komenského a konečně Bernarda Bolzana. Když Trojan hledá zárodky lidských práv ve staletích před vlastním věkem lidských práv, hraje klíčovou roli otázka, nakolik ten který představitel české duchovní tradice přiznává lidskému subjektu jistou nezávislost pokud jde o jeho vztah k moci a autoritě vládců nebo státu.
Když tedy například ve 14. století zdůraznil Milíč z Kroměříže mravní stránku vládnutí a podrobil ostré kritice ty vládce, kteří zneužívají svou moc k vlastnímu prospěchu na účet chudých, předkládá v Trojanově pohledu argument, proč bránit důstojnost každé lidské bytosti. Podobně když se Hus odvolal na věčný princip pravdy a popřel tak jako svrchovanou autoritu nad všemi lidmi autoritu papežskou, bránil vlastně v důsledku svobodu svědomí v posledních záležitostech křesťanské víry.
Snad nejzajímavější a nejprovokativnější část Trojanovy studie představují pasáže o teologicky radikálním křídle české reformace, Jednotě bratrské a jejím duchovním otci Petru Chelčickém. Posledně jmenovaný považoval moc za zlo od samého začátku, a proto neměla být nikdy „pokřesťanštěna“. Uznával nezbytnost moci v lidské společnosti, která by se jinak zvrhla v boj všech proti všem, ale sám zavrhoval jakoukoli účast křesťanů na světských záležitostech – a raná Jednota s ním. Moc má násilnou povahu, kterou musí každý pravdivý Kristův následovník odvrhnout. Sílu nikdy nelze užít k tomu, abychom změnili něčí víru nebo přesvědčení. Svoboda každé lidské bytosti zvolit si své přesvědčení je v tomto teologickém pojetí hluboce zakořeněna v chápání člověka jako Božího stvoření. Důsledné uplatnění Chelčického pohledu by nám však vposledu bránilo, abychom budovali společnost, která respektuje lidská práva a v případě jejich systematického porušování je prosazuje silou.
Trojan se bohužel vyhýbá rozhovoru o určitých důsledcích těchto Chelčického radikálních tezí, které by mohly být velmi podnětné v současných debatách o legitimitě války (v Iráku), zdůvodňované lidskými právy.
Výběr představitelů české duchovní tradice ovšem vzbuzuje nevyhnutně otázky. Pro svoje zkoumání si Trojan vybírá převážně představitele české reformace. Z hlavního náboženského proudu v Čechách, římského katolicismu, si všímá pouze Bernarda Bolzana. Důvodem pro toto rozhodnutí je skutečnost, že Bolzano jako osvícenecký katolický teolog obhajoval náboženskou toleranci a svobodu svědomí. Znamená to, že v českých dějinách nenajdeme jiného římského katolíka, jehož bychom mohli pokládat za předchůdce myšlenky lidských práv? A co židovství, třetí náboženská tradice v multikulturním prostředí Čech a Moravy? Nebo v pozadí leží jiné důvody?
Trojanova studie skvěle představuje způsob, jak čeští protestanté nazírají svou roli v dějinách své země. Tato tradice ovlivnila jejich rozvoj uvnitř národa i na úrovni mezinárodní způsobem, který dalece přesahuje to, co by bylo možné očekávat na základě pouhého procentuálního zastoupení. Navíc byla tato tradice schopná nalézt ve svém historickém dědictví inspiraci, a tak opakovaně chytit druhý dech. Trojan prokazuje, že tato tradice je schopna účastnit se rozhovoru o lidských právech na globální úrovni a vnést do něj důležité pohledy. V pozadí tohoto procesu spočívá přesvědčení, že český protestantismus představuje to nejlepší z české duchovní tradice a dějin.
Navzdor tomu nepomíjí autor určité otazníky. Kritizuje např. Komenského – za jeho návrh zavést cenzuru, která by pomohla chránit duševní zdraví veřejnosti. Škodlivé šíření nebezpečných myšlenek tiskem podle něj destabilizuje společnost a mělo by být podřízeno přísné kontrole. U Komenského – který byl jinak mohutným zastáncem svobody vyznání – Trojan tento návrh hodnotí jako nedůslednost, která ovšem není pravidlem. Poněkud nešastné je pak ovšem jeho hodnocení Bernarda Bolzana, který na cenzuru pohlížel podobně jako Komenský, přičemž Trojan jeho postoj hodnotí jako projev jeho římskokatolického východiska.
Historické výklady Trojanovy knihy končí u osvícenství a jeho ozvěny v 19. století v Bolzanově myšlení. Reflexe pozdějších období – nacionalismu 19. století a totalitárních systémů století dvacátého – chybějí, což je zajisté škoda. Vždy jeden z hlavních zápasů o lidská práva byl v Československu bojován za právě za komunismu. Jedním z výsledků bylo mj. úsilí Charty 77, jednoho z nejsilnějších hnutí, zápasících v bývalém východním bloku o lidská práva. Měřeno počtem účastníků to byla sice malá skupina, z hlediska svého složení ovšem maximálně široká – zahrnovala zástupce všech možných vyznání a přesvědčení. Téma lidských práv představovalo neskladnou výzvu i pro církve (nejen ve východní, ale i v západní Evropě). Sám Trojan, který byl tehdy farářem, se tehdy spolu s dalšími českými protestanty rozhodl k Chartě 77 připojit. Někteří z nich čerpali inspiraci pro své rozhodnutí v českých dějinách. Reflexi těchto zkušeností by jistě čtenář přivítal, nejen jako konkrétní výsledek ale i jako závěr této jinak pozoruhodné studie.
(z angl. přel. Tomáš Trusina)
Jakub S. Trojan, Idea lidských práv v české duchovní tradici, Praha: OIKOYMENH, 2002, ISBN 80-7298-044-0