V souvislosti s válkou, která svrhla Saddáma Husajna, se vrací otázka vztahu náboženského přesvědčení a politického rozhodování. Biblické poselství – uchopené a promýšlené ve vždy novém tázání a zápase – se samozřejmě může a má stávat výzvou i na rovině konkrétního politického rozhodnutí. Ovšem jak? Evangelickému (resp. klasickému protestantskému pojetí) odpovídá spíše model „vícestupňový“. Život církve, výklad bible, práce teologů mají svůj dopad předně v „předpolitickém“ prostoru – inspirují a utvářejí každodenní rozhodování křesťanů i náročné myšlenkové zápasy o porozumění světu, v němž žijeme. Politik, zakořeněný v takovémto prostředí, pak přenáší impulsy z této „živné půdy“ i do reálného a konkrétního politického rozhodování. Tady už ovšem stojí před úkolem nezdůvodňovat svá rozhodnutí výslovně nábožensky (biblickými pasážemi či konfesní doktrínou) – ale tak, aby byla srozumitelná a obstála na politické rovině. Nejedná tedy s přesvědčením, že přímo realizuje např. biblická zaslíbení nebo určité dogmatické či etické církevní důrazy.
V jiné – z tohoto pohledu spíše fundamentalistické podobě – se ovšem biblické poselství stává bezprostředním klíčem, který podle politikovy víry obsahuje řešení určitého politického problému. Nebo (přičemž často jdou obě motivace ruku v ruce) – politik konkrétními biblickými texty zdůvodňuje (či „podbudovává“) určité politické rozhodování.
V případě současného amerického prezidenta, křesťana evangelikálního ražení, máme před sebou právě tuto bezprostřednost. Jak píše novinář Karel Hvížďala v článku „George W. Bush a jeho Bůh“ (MF Dnes 20. 3.): „Tažením proti Iráku chce americký prezident George W. Bush splnit božský úkol: zavést demokracii v Orientu. … Autor prezidentských projevů David Frum říká: ‚V Bílém domě vládne moderní evangelikalismus a prezident Bush se sám přiznává, že si denně čte v bibli.‘ … Když nedávno George W. Bush navštívil v městečku Crawford v Texasu místní školu, jedno dítě se ho zeptalo, jestli svá těžká rozhodnutí činí rychle a bez dlouhých pochybností. Bush odpověděl: ‚Vím, v co věřím, a proto vím, kam musím naši zemi vést. A proto chci-li ti upřímně odpovědět, musím říci, že rozhodnutí dělám celkem lehce.‘ Pro sekularizovanou Evropu je dnes slovník George W. Bushe těžko přijatelný. Starý kontinent se s ním rozloučil po náboženských válkách v sedmnáctém století pod vlivem osvícenství. Někteří odborníci se dokonce domnívají, že někde tady je třeba hledat nejhlubší důvod rozchodu části staré Evropy se Spojenými státy. Evropa vždycky reaguje s velkou skepsí na to, když některý americký prezident začne spojovat své křesťanské přesvědčení s novým uspořádáním zájmových sfér.“