(Reakce na reakci Protestant – 1/2002)
Vážený pane Krausi,
přečetl jste si rozhovor se mnou (č. 8/01) a nalezl v něm dvě věcné chyby, za což vám děkuji. Korán jsem citoval přímo z německé mutace časopisu Israel Interfaith Association a citáty nevyhledával v českém překladu. Sporné citáty jsou na následujících místech (překlad I. Hrbka): „Nebudiž žádného donucování v náboženství!“ – súra 2, v. 256; „Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným a veď s nimi spor slovy nejlepšími!“ – súra 16, v. 125.
S vaším druhým názorem se ovšem odvažuji polemizovat. Píšete: „Proti křesťanství a židovství se Muhammad expresis verbis vymezuje, Starý zákon cituje v překroucené formě a základní křesťanský postulát – Ježíš je Kristus – odmítá kategoricky.“ Stejné argumenty mohou užívat také Židé o křesťanství – apoštol Pavel cituje hebrejskou bibli v řečtině, tedy v cizím jazyce, velmi volně a účelově. Kategoricky také odmítá představu, vlastní judaismu, že Zákon je cestou života. Domnívám se, že teprve rozdílné výchozí pozice umožňují smysluplný dialog.
Mezináboženský dialog je vždy záležitostí poměrně malých skupin – Izraelská mezináboženská společnost má asi šest set členů, naše Společnost křesťanů a Židů, již se snažím rozšířit také o rozhovor s islámem, necelých dvě stě. Domnívám se, že tyto malé skupiny vytyčují možnou cestu k vzájemnému mírovému soužití velkých náboženství a ke smíření. V tom význam skupin věnujících se mezináboženskému dialogu značně přesahuje jejich velikost.