(Jendovi Vlasákovi)
Inspirace starce,
jenž smrt jen vyhlíží
trochu krotce
ke kobce života se blíží
napříč zkušenosti
budoucnost prolomí
zlámané kosti
zhroucené svědomí
a tak do domu bez dveří
jsme vešli otevřeným nebem
ať věří či nevěří
buď bolest buď bezvědomí zebe
jen smrtí život prožijeme
smrt ta konečná ze dveří nás vyhodí
z prožitku teď či nikdy nejsme
na rozbouřeném moři ve ztroskotané lodi.
Už vím, že jen rým
plachtu rozvine a vlajku se zkříženými hnáty
vytáhne kapitán i oheň i dým
s pády, aforismy, metaforou, jazykovými jedy
tak proplouváme místo s pláštěm
s plachtou iluzí, jimž beznaděj obětujeme
my spravedliví zkrápěni deštěm
a nespravedlivé pod sluncem už jen milujeme.
Vítr, dech, uragán nicoty
pohání nás vpřed
prošlapali jsme boty
za větrem přijde led
do něhož hlavou narazíme
bez dechu, života, ducha
v té plodové vodě za život prosíme.
Dostanem se do pouštního sucha?
5. 10. 1992