Číslo
Tma nalámala chléb
na dvanáct beznadějných dílů.
Ježíš sáhl po nejmenším,
vběhl do noci.
Vidina rána
mu rozlámala tělo –
vzala, po chvíli vrátila
sílu.
To když se opřel o strom
a nahmatal v něm ženu.
Přistoupil k ní
jak nejněžněji mohl.
Stála prochladlá,
nedočkavá rána
v rukou držela mládí,
krajíc něhy a vinu.
Ježíš nebyl schopen slova,
jelikož tma nemá zdrobnělinu.
Poztrácel na ní oči,
v uších mu znělo.
Spojil své zázraky v jeden,
poztrácel tělo.
Ukryl oči pod víčky
v teplém černém stínu –
oči, svatou dvojici
probodl, necítil vinu,
jelikož tma nemá zdrobnělinu.
Podruhé ji viděl
při vynášení z hrobky –
nikým neviděna stála nad ním,
oči sklopené dolů.
V rukou držela mládí,
krajíc něhy
u nohou lidi a drobky.
Spojili své zázraky v jeden,
odešli spolu.
Tma nalámala chléb...