se tematicky věnuje „Řeči o Bohu“. Přednáška Lenky Karfíkové „Teologie jako hermeneutika víry“ předkládá katolické pojetí teologického výkladu víry. Víru v závislosti na dosavadní katolické tradici definuje jako určitý děj: „víra se děje ve svém vyjádření ve slově, vyznání, symbolu, gestu, uměleckém díle, životě a jednání křesťanských obcí“ (s. 3). Navazuje na D. Tracyho, P. Tillicha, E. Schillebeeckxe. Připomíná pojetí tradice některých koncilů. Vyhlíží novou teologickou hermeneutiku, která se nechá inspirovat lítostí „katolických křesťanů nad některými aspekty jejich tradičního sebeporozumění, jak ji nedávno vyslovil římský biskup.“ (s. 7)
Magdalena Konečná se zamýšlí nad řečí filosofické (H. G. Gadamer) a teologické hermeneutiky (G. Ebeling, E. Fuchs). Josef Petr Ondok nás seznamuje s katolickými pokusy řeči o Bohu, jak ji představují nejrozmanitější katoličtí autoři, kteří se vyrovnávají se změnami teoretických přístupů v metodologii věd, filosofie i teologie.
Již v editorialu Jiří Hanuš nahlašuje, že Teologický sborník hledá nový způsob vyjadřování, a proto zavádí jako novou rubriku teologický esej, resp. kázání: Václav Umlauf, Topologie pravdy, kázání na svátek sv. Alberta Velikého (s. 33–42). Kázání je určeno pro posluchače poměrně vzdělané a vyspělé.
Rozhovor s Janem Konzalem je případně nazván „Až nebude víry, lidské srdce zahyne“. Konzalovo pojetí víry je živeno abrahamovskou důvěrou, popř. ježíšovskou důvěřivostí, která učí volat Abba (s. 44). Konzal touží po věrohodnosti svědectví uvnitř církví i mimo církve (s. 51) a váží si specifické spirituality maličkých (s. 56).
Životopisný portrét inspirujícího teologa P. Tillicha předkládá Jan Štefan. V české teologické literatuře jde o jeden z prvních hlubších nárysů Tillichova života a díla. Dále Teologický sborník otiskuje – v překladu Jana Vybírala – Tillichovu poslední přednášku, proslovenou před 35 lety, jen několik dní před jeho nenadálým odchodem: „Význam dějin náboženství pro systematického teologa“ (s. 75n). Eliadovské pojetí dějin náboženství již zdomácnělo i u nás. Před třiceti pěti lety se hovořilo o pravém náboženství (religio vera), dnes se spíše diskutuje o možnostech a rozsahu mezináboženského dialogu. Posun vidíme i v tom, že se již příliš nehovoří o sekulární teologii a smrti Boha, spíše se setkáváme jen s negativním hodnocením sekularity a zejména mimo církve zaslechneme rozhovory o možnostech náboženské a nenáboženské spirituality (F. Koukolík aj.).
Sborník je zakončen dvěma přednáškami. V prvé se zamýšlí Petr Fiala nad katolickou církví a sekularizací české společnosti na základě sociologických výzkumů (70 % obyvatel České republiky se nehlásí k žádnému vyznání). Karel Floss nás seznamuje v následné přednášce s Apokalyptickým deníkem Vladimíra Neuwirtha. Ten reflektuje křesťanství v eschatologickém horizontu. K. Floss ji proslovil na 4. mezinárodním sympoziu nadace Světový étos v sázavském centru Prokopios v červenci 2000.
Celé číslo je protkáno xerografiemi Miroslava Olšovského.
Teologický sborník 2001/1
CDK Brno 2001