„Blaze pronásledovaným pro spravedlnost, neboť jim patří nebeské království.“ (Matouš 5,10)
Nemám teologické vzdělání, ještě jsem nepřečetla ani celou Bibli. A přesto se drze označím za křesťanku a budu psát o křesťanské hodnotě, která je pro mne stejně důležitá jako láska a soucit. Budu psát o odvaze, která dokáže porazit nejen smrt, ale i strach, který člověka limituje v každodenních peripetiích života.
Vždy jsem v něco věřila, ale moje představa křesťanství byla redukována na pasivní návštěvy kostelů, modlení a zpovědi. Pokrytectví ve studeném zlatém kostele plné pohrdání člověkem a útěku od reálného světa. Bůh otec a farář přikazující, člověk hřešící a poslušně mlčící.
Křesťankou jsem se stala až ve svých třiatřiceti letech. Zažívala jsem domácí násilí, umřela mi máma. Procházela jsem si něčím, čemu asi nejlépe odpovídá termín psychospirituální krize. Na jejím konci jsem pocítila boží lásku, která mne zvedla ze dna. A já uvěřila na emoční a duchovní úrovni v Krista. Moje racionální složka byla zoufalá. Najednou jsem se stala tím, proti čemu jsem se skoro celý život vymezovala. Jak můžu být křesťanka? Vždyť je to celé jedna velká patriarchální a hierarchická sračka!
Blízký kamarád pozoroval můj boj. Jako zapřísáhlý ateista se mi snažil víru vymluvit. Když zjistil, že to nepůjde, odkázal mne na knihu jedné marxistické feministky. A já se tam poprvé dočetla o katarech a valdenských. A pak přibývali další, německé selské války, pikarti, bekyně, všechny ty heretické sekty, které se hlásily k odkazu Krista. A nejen k jeho lásce a milosrdenství, ale i k odvaze měnit stávající svět. Odvaze obětovat se pro druhé, obětovat svůj život pro zachování života jako takového.
Tato odvaha nemá nic společného s nabubřelým hrdinstvím, které i dnes vyzývá ke statečnosti a ochraně našich hodnoty, našich žen a naší země. Těm, kteří takové násilí vůči lidem odmítají, se vysmívá, že jsou zbabělí. Nesnáším to slovo, zbabělý od slova baba, žena. Odkazuje na toxickou maskulinitu, která nutí muže být násilnými, neústupnými, sbírat zářezy na pažbě. Svět a historie uctívá mužské hrdiny a ženská odvaha přitakávající životu a nenásilí je potlačována. Tichou, nenásilnou, ženskou a křesťansky obětující se odvahou pohrdá. Ukřižovaný Ježíš je z tohoto pohledu zbabělec, je slabý vytrhat si hřeby, pobít všechny své protivníky a slavně vyhrát. Kristovská odvaha je odvahou, která dodává sílu k boji za lepší svět a zároveň má v centru lásku k životu. Nacházím ji tolik u žen a tak málo u arogantních bojovníků za „křesťanské hodnoty“.