Farářka Irena Škeříková připravila z pověření celocírkevního odboru mládeže při SR ČCE druhé vydání v církvi užívaného „Svítáku“. Zpěvník vydal opět Kalich, tentokrát v úpravě, kterou měli pořadatelé na mysli již při vydání prvním. Obálka je omyvatelná, vazba o několik tříd kvalitnější, papír vhodnější, tisk čitelnější, váha přijatelnější.
Novinkou uvnitř jsou jména autorů písní (nebyla anonymita přece jen případnější?; rozhodně by nějaký cudný seznam na konci úplně stačil). Velmi dobré je uvedení původních českých překladů spirituálů Jiřího Jorana, neboť ne vždy se nová či upravená verze podařila.
Druhé vydání bylo výbornou příležitostí k vychytání množství chyb (tiskových i věcných), kterým zpěvník oplýval. Redaktorce mnohé neunikly, jiné však zůstaly, a bohužel, objevily se i nové: např. hojně zpívaná píseň 286 je sice snaživě rozepsána do čtyřhlasu, ale v třetím řádku je vytištěn houslový klíč namísto basového.
Uvedení druhého vydání do prodeje v Praze-Nuslích, na místě někdejších památných akcí sedmdesátých let, vzbuzovalo neodbytně otázku, zda se právě neuzavřela jedna nenormální epocha života církve. Písně nás prošedivělých zněly jako pohřeb církevně samizdatové éry, kde upřímná a bolestná vyznání probublávala většinou skrz divnou křečovitost a trapné neumětelství.
Ale píšou dnes mladí něco lepšího?