Emanuel Rádl (1873–1942) byl vzděláním biolog, který se postupně stal teoretickým biologem, filosofem živé přírody, filosofem života, po válce pak filosofem etickým a politickým, filosofem československého státu, československé demokracie. Byl žákem Masaryka, ale vůči Masarykovi kritický. Byl přesvědčeným demokratem, ale zároveň kritikem meziválečné demokracie. Ostří své kritiky zamířil proti konzervativnímu vlastenectví založenému na jazyku, minulosti, kmenovém či rasovém příbuzenství. Národ, stát i demokracii pojímal jako ideje, programy pro budoucnost, pro které se máme uvědoměle rozhodnout, pro které máme žít a pracovat.
Klíčovými pojmy jeho filosofie byly pravda a víra. Pravda, která není, ale která se stává obyvatelkou našeho světa prostřednictvím lidí, kteří ji hledají, kteří ji věří, kteří se pro ni nasazují. Je osobní výzvou pro každého z nás. Má platit a vládnout v našem životě i našem světě. Víra pro Rádla byla nejen vírou křesťanskou, ale i vírou vědců a vynálezců, vírou lidí reformujících svět. Víru připodobňoval víře malých dětí, které se učí chodit a spolehnou se na matku, a díky tomuto spolehnutí udělají první samostatné kroky. Byl přesvědčen, že naše demokracie nemá být zakládána na teorii národního státu, ale na smluvním základě, který zaručuje rovnost všech občanů. Byl přesvědčen, že pro demokracii jsou bytostně důležití občané, kteří jsou životně opravdoví, mají své etické i politické přesvědčení, respektují přesvědčení druhých a pracují na demokratickém prostředí v naší zemi, v Evropě i ve světě.
Právě dnes může být Emanuel Rádl naším učitelem a inspirátorem a vést nás k zamyšlení, zda jsme opravdoví ve svém životě, čemu věříme, zda si něco slibujeme od budoucnosti naší i budoucnosti naší demokracie a našeho státu, a co jsme ochotni pro to udělat. Myslím, že je dobré, když nám Rádla a výzvy a úkoly, se kterými se na nás obrací, bude připomínat i tento rychlík.
Prosloveno při pojmenování rychlíku č. 712 a 831.