V 9. čísle Protestanta 1997 vyšel článek Pavla Ottera Nekrolog, obsahující názor, že vydávání spisů Boženy Komárkové… má (dnes) cenu spíše historickou než aktuální a krátce nato se k tomuto mínění přihlásil i Jan Dus z Poličky (Protestant 2/98).
Zarazilo mne, že by texty – ale i jiné kulturní hodnoty – které mají historickou cenu, měly být cosi méně než hodnoty vytvářené v přítomnosti. Ale pak mne napadlo, neníli toto hodnocení spíše důsledkem toho, že četba spisů Boženy Komárkové je těžká a zřejmě ne všichni jim rozumějí nebo si nedají tu práci, aby jim porozuměli.
Dovoluji si uveřejnit část dopisu Pavla Jerieho, který od roku 1969 pracuje jako odborný lékař ve Švýcarsku. (Do r. 1993 pracoval v klinickém výzkumu kardiovaskulárních chorob převážně v Saudor Pharma v Basileji. Nyní působí v Rehabilitačním centru ve švýcarském Rheinfeldenu). Přivezli jsme mu první tři svazky Spisů B. Komárkové a on brzy nato mj. napsal:
… knížky prof. Komárkové mi udělaly a dělají velkou radost. Díky. Je to výborně dáno dohromady. Úvody adekvátní, zasvěcené, výborně napsané. Tituly dobře volené, výběr astný. Články Boženy Komárkové na úrovni, rozhovory s ní též. Velice zajímavé. Tady se ukazuje, jak je tohle nutné: pro ty, kteří ji znali, k oživení a doplnění, a to z povolaných úst. Pro ty, kteří ji neznali, ucelený obraz osobnosti a díla. „Vzpomínky“ na minulost velmi užitečné – kolik lidí už neví, že to bylo, ba nevěří vyprávění třetí osoby. Konkréta Komárkové jsou jasná, nenafouknutá, bez patosu. Její řeč jasná, nevykrucující se. Texty svědčí o znalosti historických fakt, formulace o promyšlení zažitého, a jako červená nit se vším táhne svědectví o podstatě jejího názoru. Přitom zaměření je jasné: praktické, ad personam. Stále aktuální. To byl též dojem, který jsme měli hned v Obříství (v září 1945), jak se pamatuji, a který tehdy udělal též projev Miloslava Koháka. Knížky jsou navíc (jak se říká) sličné úpravou. Udělali jste záslužný čin a já jen doufám, že to bude pokračovat…
Do vánoc má vyjít pátý svazek Ve světě a ne ze světa s předmluvou Miroslava Pfanna, se vzpomínkami lékařů Jaroslava Krause a Pavla Čapka a s textem Ladislava Hejdánka o strhujícím životním příkladu.
Čtvrtý svazek O svobodu svědomí je uveden studií Jaroslava Šabaty, která končí upozorněním, že kdo se mine s Boženou Komárkovou a jejím myšlenkovým zápasem, riskuje, že nepochopí naši přítomnost.
Právě na těch knížkách Boženy Komárkové, co jste vydali, je patrno, jak je důležité, že to dělal někdo, kdo má kontinuitu. Tam je přece zahrnuta ta doba, na kterou nejen vzpomínáme, ale která byla pro nás (a nejenom pro nás) tak důležitá. Vidím i ve svém oboru, co znamená ta časová mezera 40–60 (ale hlavně posledních 20) let. (Pavel Jerie)
Texty Boženy Komárkové jsou těžké, ke čtení i k porozumění. Ale jak bude moci Pavel Otter (a jeho generace) zcelit narušenou kontinuitu svého života? Jak a na čem se naučí Jan Dus z Poličky (a jeho generace) myslet – i když myšlení bolí a není snadné…?
Doba, která je zahrnuta v textech Boženy Komárkové, je pro naši přítomnost i budoucnost nad jiné důležitá. Spisy mají vskutku historickou cenu. Přijměme je jako pomoc a dar k tomu, abychom se naučili myslet, zcelili svůj dosavadní rozbitý život, navázali na to nejlepší a nejcennější, abychom byli schopni rozumět dnešní době a formulovat její problémy, jak to pro dobu právě minulou (nebo teprve míjející) udělala Božena Komárková.