Koncert dobré vůle a porozumění pořádala 21. 3. 98 Česká křesťanská akademie v Kyjově. Díky porozumění místní radnice, kina Panorama Pokorný a řady dalších se tak uskutečnilo výjimečné setkání různých hudebních a duchovních proudů a nahlas se ozvali zastánci otevřenosti a vzájemné tolerance. Mezi proslovy řady hostů byl tlumočen i pozdrav pana prezidenta.
Nejprve vystoupily děti z ústavu sociální péče v Kyjově, kde se již delší dobu uplatňuje léčba hudbou – muzikoterapie. Prostý, ale nevšední hudební výraz, rytmické melodie, nadšení a plné nasazení žáků a učitelek vzbudily upřímný obdiv posluchačů.
K minutě ticha za oběti rasové nenávisti po listopadu 89 vyzval Michal Šimek.
Svatopluk Karásek s přáteli ze skupiny CHUDÁK PANÍ POPELKOVÁ zazpíval ďáblovi ne a zamyslel se posmutněle, jak františkáni ve Vídni žehnaj volům. Karel Vepřek zazvonil jak rány do pekelných bran, a nakonec… It’s too late.
Členové hudební skupiny CHESED se uvedli jako křesťané, kteří zpěvem hebrejských písní chtějí přispět k pokání za křesťanské protižidovské postoje. Mezi židovské písně (modlitba Otče náš, králi náš, písně ke svátku Purim…) zařadili i jednu romskou: Řekni, proč pláče srdce Romů. Závěrečná, česká verze hymny Izraele připomněla moderátorovi Břetislavu Rychlíkovi začátek Smetanovy Vltavy.
ALIKVOTNÍ ČTYŘKA Jiřího Mazánka předvedla s pomocí indických a australských nástrojů zvláštní techniku zpěvu. Inspirováni tibetskými mnichy a mongolskými šamany, pokoušejí se – Pražáci – osvobodit od evropské melodie a splynout s přírodními zvuky. V soustředění na jediný tón a jeho alikvotní složky (oktáva atd.) prý spočívá léčivá síla. Slyšeli jsme mantru míru, vysílanou do všech světových stran, a kosmický orgasmus (splynutí člověka s bohem). – Tolerance posluchačů byla pak odměněna přestávkou.
Hudební soubor HRADIŠŤAN nás vzal s sebou na procházku k pramenům historické písně. Ta začala na Velké Moravě staroslověnskou modlitbou a pokračovala písněmi podle textů J. A. Komenského a cisterciáckého kněze Christiána. Při dvou lidových písničkách z Napoleonovy doby se Jiří Pavlica zamyslel nad tím, jak člověk dovede na všechno (i na vojnu) nahlédnout z dobré i špatné stránky.
Po krásné písni s lyrickým refrénem – Odvahou léčit tajná přání – jsme vyslechli aktuální informaci o petiční akci NEMLČME; Vladimír Urbánek vysvětlil, že petice vznikla z pocitu bezmoci normálních lidí vůči rasovému násilí; z přání podniknout něco jiného než jenom čekat na to, co udělají policie, soudy, politikové; z přání ozvat se nahlas a najít odvahu ke konkrétním činům. Petice pokračuje (zatím asi 1.600 podpisů, další přibývají, text v Protestantu 3/97. K petici se můžete připojit na podpisových arších s kolonkami: jméno a příjmení, povolání, rodné číslo a podpis.). Probíhá i peněžní sbírka ve prospěch dětí paní Biháriové, zavražděné 15. února ve Vrchlabí: konto „B“ založili studenti Sociálně právní akademie v Praze u Komerční banky (Praha 4-Chodov) a lze na ně přispět složenkou typu A, č.ú. 198782540277 / 0100.
Hradišťan pak svou procházku zakončil japonským textem z 8.–13. století v moravském nápěvu. Na rozdíl od Alikvotní čtyřky jsme se tak mohli zaposlouchat do východních myšlenek, zprostředkovaných v západní formě – abychom nakonec zjistili, že Východ a Západ si ve svých touhách mohou docela dobře rozumět: Hledím na bystřinu, jak se před kamenem dělí, a potom zase splyne: řekni, proč my ne?… Kéž by svět trval, a my uměli nehynout!
Na závěr uvedl B. Rychlík svého přítele z Horňácka, Eugena Horvátha a jeho CIMBÁLOVOU MUZIKU (včetně tří synů). Cimbál, housle, basa a klarinet ve spontánním souzvuku a rytmu, v neúnavné harmonii stále nových námětů, v gentlemanském střídání jednotlivých sól, při kterých každý sólista ze sebe vydal úplně všechno… To vše se dá těžko popsat, stejně jako vystoupení dvou zpěvaček; ale i když diváci většinou asi nerozuměli romským slovům, vynucovali si dlouhotrvajícím potleskem stále další přídavky, aby tak dali najevo, že tomu, oč jde, přece jen rozumí.
Ovšem, po slavnosti porozumění přijdou zase všední dny, ve kterých půjde o to, dorozumět se ve všedních i nepříjemných záležitostech. Jeden koncert mnoho nezmění. A přece vzpomínka na něj, vzpomínka na lidi, kteří se odvážili společně vyjádřit svá přání, nám může pomáhat i v příštích dnech.
jad