Senior horáckého seniorátu ČCE Lubomír Kabíček kázal v jihlavském římskokatolickém kostele v rámci mše, avšak ani on, ani další evangeličtí spoluvěřící nebyli připuštěni k eucharistii. „Radujeme se z toho, že evangelium Ježíše Krista nás už spojilo v jeden Kristův lid, že všichni přijímáme Boží spasení, odpuštění hříchů. Litujeme, že až doposud se všichni křesťané nemohou sejít v tomto shromáždění u jednoho stolu našeho Pána Ježíše Krista,“ řekl L. Kabíček v kázání.
Touhou „přijímat svatou eucharistii spolu se sestrami a bratřími katolíky“ hoří v úvodníku 3. čísla Katolického týdeníku evangelický farář Martin T. Zikmund. Aby budoucí jednota církve byla trvalá, je třeba podle jeho názoru vytvářet stálá ekumenická pracovní společenství na místní úrovni, jako jsou např. ekumenické biblické hodiny, teologické kroužky, modlitební skupiny, společná charitativní služba, ekumenické skautské tábory apod. „Dále je třeba v ekumenických rozhovorech znovu a znovu opakovat cíl všeho úsilí o spojení církví. Je jím jednota v rozmanitosti. Jednota, jejímž neviditelným tmelem bude Duch svatý a viditelným garantem úřad Petrův“, napsal Martin T. Zikmund.
Totéž číslo Katolického týdeníku v článku o vysvěcení nových biskupů uvádí, že „někdejší kolega, rovněž signatář Charty 77 a v té době také topič v kotelně, evangelický farář Miloš Rejchrt, v pozdravu Václavu Malému popřál, aby si i v nové funkci zachoval svůj soukromý duchovní koutek, aby dokázal, tak jako kdysi, poslouchat hlas svého svědomí a aby mu nadále byla protivná veškerá lidská podlost“.
Nadace Apel, jejíž prezident Pavel Adámek je bývalý člen Svědků Jehovových, podala podnět k trestnímu stíhání této organizace pro potlačování práv a svobod občanů a hlásání náboženské zášti. Před trestním stíháním pro víru varoval v LN Václav Bělohradský, předseda Společnosti pro studium sekt Zdeněk Vojtíšek však upozornil, že je třeba rozlišovat mezi svobodou vyznání a zneužíváním věřících náboženskou organizací.
Další ze zdrcujících kritik knihy Jiřího Bílého Jezuita Antonín Koniáš vyšla tentokrát v Literárních novinách č. 2/97. Po tvrdém odsudku studie z hlediska metodologického a řemeslného vznáší autorka Markéta Hanáková protest proti autorově interpretaci Koniášovy činnosti: „Nesnaží se o pouhé obrácení znamének u Koniášovy osoby za využití historické argumentace. Natolik se ztotožnil s objektem svého studia, že hodnotící hlediska jeho doby i Koniáše samého nejen „pochopil“, ale i přijal za vlastní a rozhodl se předat je svým čtenářům. Veřejně prezentuje a hájí názor, že pouhé přesvědčení o vysoké literární (mravní, ideové) hodnotě mnou vytvořeného díla mi dává právo zničit dílo jiné.“