Při zasedání 29. synodu došlo 22. listopadu 1996 k významné události, která se týká česko-německých vztahů. Před synodály vystoupil biskup Evangelické církve v Německu (EKD) Dr Johannes Hempel, velvyslanec Spolkové republiky Německo Dr Anton Rossbach a náměstek ministra zahraničních věcí České republiky Alexander Vondra. Stalo se tak u příležitosti předání Prohlášení 8. synody EKD z jejího 7. zasedání ke smíření mezi Čechy a Němci. Je odpovědí synodu EKD na Stanovisko ČCE k problematice vysídlení sudetských Němců z roku 1995.
Biskup Hempel pověděl, že Prohlášení se obrací také ke spoluobčanům a vládě. Ocenil spravedlivou přesnost našeho Stanoviska při vylíčení česko-německých vztahů v dějinách naší země a řekl, že synoda EKD je považuje za nesmírně důležitý příspěvek ke smíření v srdci Evropy. Vyzdvihl uznání vlastních vin, nevznášení nároků a odpuštění a vyjádřil přání po dalším sblížení obou církví a národů.
Velvyslanec Rossbach ve svém proslovu nazval křesťany předvojem (Vorreiter) politiky v tom smyslu, že nezamlčují problémy, připravují cestu a vytvářejí předpoklady pro sblížení obou národů bez vzájemného obviňování, že dokumenty jsou kamenem v mozaice vzájemných vztahů a že se jimi církve zasloužily o život obou národů.
Náměstek Vondra řekl, že vlády to mají těžší než křesťané. Pověděl, že dialog je něco jiného než polemika a že smíření nemůže být bez porozumění. Ocenil odvahu synodu ČCE, když schválil zmíněné Stanovisko a zrovna tak ocenil porozumění, které přišlo ze synodu EKD. Řekl, že očekávaná deklarace vlád by mohla být dobrým dárkem k Vánocům.
Ve svém proslovu jsem řekl, že nám ve Stanovisku šlo o pravdivý a ostře sebekritický pohled na nás samotné a že jsme při práci na něm nečekali, že vyústí až do dnešní chvíle. Obdobná byla atmosféra při setkání s biskupem Dr. Klausem Engelhardtem v lednu v Karlsruhe, kde předal dopis EKD k našemu Stanovisku synodní radě. Zmínil jsem význam obou našich zemí v Evropě, jednání o deklaraci a nastínil další spolupráci ve společné mezicírkevní česko-německé pracovní skupině.
Tato chvíle na synodu byla slavnostní a významná, protože naznačila cesty ke sblížení obou národů. Vážíme si toho, že na církevní půdě synodu došlo k setkání jak s představitelem Evangelické církve v Německu, tak s představiteli Spolkové republiky Německo a České republiky.