Knížka o smyslu a významu paradoxu v Novém zákoně zůstala od prvního vydání (1932), jak už to s dobrými knihami bývá, známá ani ne tak „úzkému okruhu čtenářů“, jako spíše vskutku jednotlivcům. Svůj díl viny na tom nese mj. (církevnická) představa, že odborná studie v oblasti novozákonní vědy se má pokládat za cosi nevhodného pro čtenáře-neodborníka. Avšak Součkovy myšlenkové postupy i jazyk, jímž se vyjadřoval, byly sice vždy složité, ale nikdy nepřístupné. I tato studie spíše zve čtenáře k účasti na hledání výrazu, pečlivém a objevném zároveň. Vyjádření myšlenky je bez výjimky úsporné, ale ani přísný kritik by v knize nenašel místo, na němž se tak stalo na úkor srozumitelnosti.
Ve čtyřech hlavních okruzích novozákonního písemnictví Souček pro své čtenáře objevoval zápas biblických autorů vedený o to, aby mohli sdělit neuchopitelnou událost Božího zjevení, tj. postihnout její novost. Vyslovují ji proto namnoze řečí nerespektující významové oblasti, v nichž posluchači uvykli ji slyšet. S vybroušeným smyslem pro uchopení detailu a jeho úzkostlivě přesnou analýzu Souček vede čtenáře k pozorováním a úvahám o podobě a obsahu novozákonní zvěsti daleko přesahujícím rámec speciální hermeneutické studie. Jako nástroj novozákonního vyjádření učí vidět a hodnotit paradox. Jen jím lze uchopit nárok víry v Ježíše Krista – nárok, že ve víře jsou ukojeny všecky lidské potřeby, praktické i teoretické. Celou autorovu práci provází neskrývané úsilí nedovolit čtenáři zapomenout na základní předpoklad, že paradox novozákonní zvěsti není intelektuální hříčka, „interesantní teorie“. Novozákonní paradoxie je vždy v první řadě praktickým aktem životním.
Čtenář má příležitost přesvědčit se, jak biblické vědy i celek teologie byly pro autora bytostně důležité – ne jako příležitost k soudu nad světem, ale jako pravdivá, přesná (a hluboce pokorná) řeč, odpověď, či snad spíše otázka žasnoucího posluchače, jenž směl zaslechnout dobrou zprávu.
Josef B. Souček, Bláznovství kříže – Smysl a význam paradoxu v Novém zákoně. Se zdařilou a užitečnou předmluvou Petra Čapka vydalo EMAN 1996; 2. vydání, 135 stran.