Náš všední život je ovlivněn tiskem, rozhlasem a televizí. Jejich souhrnný název „média“ napovídá, že to vše by měli být „prostředníci“: služebníci prostředkující nám vzájemný kontakt. Jenže: dobrý sluha – zlý pán. Místo vlastního výběru často sebou necháváme manipulovat, zahlcujeme se informacemi zbytečnými, překroucenými, které nic neprostředkují, naopak oddělují nás od skutečnosti a od sebe samých.
Co s tím? Navzájem se napomínat, že každý má svobodu kdykoli zmáčknout vypínač? Liberální, ale pokrytecké. Žijí přece mezi námi statisíce lidí, kteří jsou na médiích závislí – a to ne vždy z vlastního rozhodnutí: v nemocnicích, domovech důchodců, dětských domovech, kasárnách, věznicích… Cítíme-li tedy jako křesťané odpovědnost nejen za sebe a svou rodinu, nezbývá nám než se starat o kvalitu médií i s ohledem na širší společenství: ať už myslíme na církev nebo občanskou společnost.
Petice adresovaná parlamentu, kterou přetiskujeme, se podobá loňské petici spisovatelů. Liší se tím, že je hlasem křesťanů: těch, kteří chtějí zdůraznit křesťanské zázemí svého názoru, aniž by se tím ovšem od ostatních občanů oddělovali: existuje i „občanská“ verze petice a oba petiční výbory spolupracují.