Po slavnostním otvírání nové fary – „Sborového domu setkání“ – (v říjnu 1994) přivítali nyní dobříšští evangelíci při adventních bohoslužbách 1995 ve svém shromáždění nový zvon, dar sboru Německé evangelické církve v Overathu nedaleko Kolína n. R. Původní zvon na věži kostela českobratrské církve evangelické v Dobříši, postaveného 1937, byl za války zabaven při sběru kovů pro válečné účely Velkoněmecké říše.
Když na podzim 1991 oznámil farář overathského sboru Dieter John rozhodnutí svého presbyterstva nahradit sboru v Dobříši tuto ztrátu, vyslechl s projevem radostné vděčnosti i nesmělou otázku, zda by darovaná částka nemohla nejdřív pomoci k získání bytu pro místního kazatele – s tím, že by sbor pořídil zvon později podle svých možností. Overathští zněkolikanásobili svůj dar a s jejich významným přičiněním stojí dnes v Dobříši evangelická fara.
Při letošním odchodu faráře D. Johna na odpočinek se pak staršovstvo sboru v Overathu rozhodlo překvapit nás ještě jednou. Vrátilo se k původnímu záměru a přidalo sboru v Dobříši ke vší své dosavadní pomoci i nový zvon.
Paní ing. Lenka Kocourová spolu se stavitelem firmy APZ Buštěhrad, panem Gabrielem Fršlínkem, zajistili odlití ve zvonařské dílně paní Marie Tomáškové-Dytrychové z Brodku u Přerova. V předvečer adventu, 2. 12. 1995, stihli zvonaři dodat dílo na místo.
Zvon váží 219 kg a je laděn v tónu A1. Výtvarně zdoben je akad. sochařkou Věrou Kunčarovou. Na těle zvonu je reliéf kalicha s biblí a z opačné strany nápis OVERATH – DOBŘÍŠ, znak rodiny Dytrychovy (kartuš s větvičkou tuje severské) a letopočet L.P. 1995. Pod linkou věnce zvonu je nápis: ALLES WIRKLICHE LEBEN IST BEGEGNUNG – VŠECHEN OPRAVDOVÝ ŽIVOT JE SETKÁNÍ – MARTIN BUBER – MT 18,20
Samuel Hejzlar
V krátké době jste uskutečnili už druhou poměrně nákladnou akci. Je známo, že evangelíků v Dobříši není mnoho. Kde berete peníze?
Od roku 1971 jsme každoročně s určitými riziky a obtížemi umožňovali v naší farnosti společná setkávání německých přátel z obou polovin jejich rozděleného státu. Dnešní štědrost našich ekumenických přátel není tedy jen instituční (celocírkevní), ale opírá se o léta konkrétního přátelství a úzkých vztahů v časech politické nepohody.
Jak je vaše aktivita přijímána početnějšími místními katolíky? Nevadí jim?
Bratři katolíci mají nesnáze s údržbou svých starých budov. Nejsme k tomu lhostejní. Někdejší rivalita a nepřátelství je, díky Bohu, bezpečně za námi. Vnímáme se jako dvě přátelská společenství s různými tradicemi, které nám umožňují zvláštní účast na společné pravdě. Svou zvláštností pomáháme jeden druhému se dostat dál a k sobě blíž tak, jak to myslí Jan Pavel II. ve 12. encyklice „Ut unum sint“, která aktualizuje a rozvíjí výsledky II. vatikánského koncilu.
A co ostatní křesťané? Tzv. charismatické hnutí, které taky v Dobříši působí?
Se spoustou importovaného duchovna se dnes setkáváme na každém kroku; s nápodobami čehosi, co zde není doma. Ze strany těchto společenství příliš zájmu o spolupráci není. V říjnu jsme např. vyzývali s katolickým kolegou, ing. V. Frýdlem, k týdnu společných modliteb za Bosnu. Sešlo se nás v bývalé zámecké konírně na padesát katolíků a evangelíků. Z místních „charismatiků“ se nepřipojil nikdo. Zdá se i z jejich exaltovaného způsobu, anebo zas úplného nezájmu, že jim jde o něco jiného.
A o co jde vám?
Být křesťany dnes, v téhle době a s těmito spoluobčany. Znamená to pro nás navazovat na všecko dobré a pozitivní. Pan president Havel nedávno v Drážďanech při setkání s presidentem Herzogem nastínil projekt rozvoje trvalé vzájemnosti české a německé mládeže, který by vedl v obcích, ve školách i církvích atd. k založení institucí a trvalých veřejných zařízení pro kontakty mládeže. K něčemu podobnému se chystáme i v Dobříši. Snad ve formě místní evangelicko-katolické asociace (EKA), systematicky pečující o přátelství a vztahy navázané přes hranice, neziskově kontaktující výměny zvláště mládeže, ale i vzájemnost skupin žen, mladých matek s dětmi atd. EKA by měla ovšem i nabízet zajímavou náplň a motivaci volného času domácím i hostům, vycházet vstříc zájmu o cizí jazyk už u předškolních dětí atd. Dále projevit vstřícnost zájmu o poznání starých německo-židovských kořenů části naší kultury. A hlavně nejenom si přednášet a spolu diskutovat, ale i vzájemně se prožívat v otevřeném setkání a bytí spolu.
Co na to městské zastupitelstvo?
Setkali jsme s porozuměním a ochotou pomoci. Pan starosta Vacek jako pedagog citlivě vnímá význam každé občanské iniciativy, které by ležela na srdci výchova. Známe samozřejmě tíživou situaci obce a víme, že významnější finanční podporu očekávat nemůžeme. Spoléháme jednak opět na trvalý zájem svých mnoha přátel v cizině, a jednak i na pomoc některé nadace.
(V rozhovoru s ing. Samuelem Hejzlarem bylo použito textů okresních novin Periskop a Příbramsko.)