1/1996

Čtení: Mt 12,22–30

Text: Mt 12,31–37

(O partnerství se sbory v Nizozemí)

(Vlastimil Třešňák, Klíč je pod rohožkou; Torst 1995, cena 169 Kč)

Po slavnostním otvírání nové fary – „Sborového domu setkání“ – (v říjnu 1994) přivítali nyní dobříšští evangelíci při adventních bohoslužbách 1995 ve svém shromáždění nový zvon, dar sboru Německé evangelické církve v Overathu nedaleko Kolína n. R.

Z množství oslovených odpověděli jen málokteří. Zda to o něčem svědčí, ponecháváme na úsudku čtenářů.

1. Není pohled českobratrských evangelíků na postavu a dílo JLH zúžen, ba předurčen tím, že je vykládají především v teologické rovině, za kterou jako by zůstala „odmocněná“ rovina jeho veřejného působení?

Před deseti lety (22. 4. 1986) zemřel v USA Mircea Eliade (1907–1986), religionista rumunského původu. Vytvořil rozsáhlé dílo, které je nyní postupně překládáno i do češtiny. Jako samizdat jsme v sedmdesátých letech mohli číst „Mýtus o velkém návratu“ (1949; po listopadu vydalo Oikúmené, Praha 1993). Česká křesťanská akademie vydala „Posvátné a profánní“ (1957; česky 1994).

Jákob je archetypální postava. Je to reprezentant zápasícího Izraele. Zápasil o Boha a s Bohem. Také Jeremjáš a další proroci, stejně i Ježíš vedl niterný sebepřetvářející zápas. Celou biblí prochází tento obecně zvěstný archetyp. Hledá věčný život, VĚČNÉ TAJEMSTVÍ. Chce zakusit vesmír ve své duši, touží po předobrazu Božské PRAVDY.

Synodní rada ČCE

(o písních v kostele)

Když vedu do kostela někoho nového, koukám vždycky s úzkostí na tabuli s čísly písní. Náš pan farář miluje totiž žalmy a jiné písně z doby husitské a bratrské, zvláště pak ty, které mají aspoň deset slok. Z pěti písní bývají většinou tři nebo čtyři starší než tři sta let.

Jak pro koho…

(reakce na článek „rascala“)