Od konce srpna se v Praze konal z inspirace izraelského velvyslance v České republice Moshe Yegara a pod patronací prezidenta Václava Havla kulturní festival STARÝ ZÁKON V UMĚNÍ. V rámci tohoto evropského festivalu uspořádal Strahovský klášter ve spolupráci s Památníkem písemnictví výstavu STARÝ ZÁKON V ČESKÉ LITERATUŘE A KNIŽNÍ TVORBĚ 19. a 20. STOLETÍ.
Starý zákon je pokladnicí bohatých metafor, barvitých vyprávění otevírajících problematiku lidské existence, adresného mudrosloví, prorockých zvěstí i svěžích erotických básní zvoucích k bytostnému milostnému vztahu mezi mužem a ženou. Vždyť starozákonní písemnictví je příkladem velké antické literatury, která (podobně jako Ilias a Odysseia – nebo starobabylonský epos o Gilgamešovi, který výsostným způsobem umělecky vyjadřuje nezcizitelnou hodnotu přátelství) vytváří, nebo aspoň inspiruje jakousi míru evropských, ale i světových literatur.
Jak jsou na tom čeští autoři? Je zajímavé sledovat, které starozákonní spisy je oslovují, a které naopak zůstávají mimo jejich pozornost. Autoři scénáře výstavy si povšimli, že čeští spisovatelé a básníci dobře znají především knihu Genesis (příběhy praotců), Exodus (zvláště vyjití porobeného izraelského lidu z Egypta), Žalmy (meditace a kontemplativní úvahy zkoumající smysl lidského života, výkřiky k Bohu, zdánlivě někdy nespravedlivému, upřímné hádání se s Bohem), Rút (ochota opustit zděděnou tradici a nastoupit novou, zatím zcela neznámou), Přísloví (mudroslovné úvahy), Kazatel (člověk je zaskočen krátkostí času a nedostatkem vnější evidence transcendentních hodnot, záření a prosazování se Slova, které nemá kořeny ani v lidském srdci, ani v ničem, co je na této zemi). Bohužel zvěst starozákonních proroků, která je srdcem celého Starého zákona, je reflektována podstatně méně než zvěst ostatních knih. To vede k lepšímu a lidštějšímu pochopení lidské povahy, zvláště povahy českého člověka. Jako by se náš člověk bál kategorií vyjadřujících transcendentno, které připomínají, že to podstatné dostává člověk jako dar, který není s to přinést si sám.
Práci autorů scénáře, která je odborně velmi náročná, je možno přirovnat k práci mravenčí; ta je naléhavě doporučena v knize Přísloví.
Velmi výrazně navazuje na Starý zákon Bohuslav Reynek, Karel Šiktanc, Ivan Diviš, Vladimír Holan, František Halas, ale už také J. S. Machar, S. K. Neuman a A. Sova, a před nimi ještě literární osobnosti 19. století Jan Kollár a F. L. Čelakovský. Mystická spirituální radiace se objevuje ve výsostných verších Otokara Březiny.
Co se ze starozákonní nabídky nejvíce objevuje na českém literárním nebi? Snad nejvíce je „obsazena“ kniha Genesis (Adam a Eva, ráj, Kain, Abraham); na to reagují i současní čeští výtvarníci, kteří se podílejí na umělecké stránce výstavy, například Jiří Sozanský, Jaroslav Róna, Daniel Balabán, Ivan Bukovský a jiní. Vydatně je čerpáno také z Žalmů (Jiří Orten, Josef Čapek, Franz Kafka, Julius Zeyer); také současní výtvarníci jsou inspirováni náměty z Žalmů, například Tomáš Cejp, Veronika Tydlitátová, Cyril Bouda a Vladimír Malý. Ze skeptické knihy Kazatel si berou podněty J. S. Machar, Oldřich Mikulášek a Karel Marysko. A co Píseň písní? Odtud má K. H. Mácha „Hrdliččin zval ku lásce hlas“. Zde se „napájejí“ i Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Fráňa Šrámek, S. K. Neumann, a také Miroslav Holub a Vladimír Körner. Píseň písní učarovala Karlu Svolinskému.
Výstava chce konfrontovat zkušenosti lidského života s vizemi prorockých osobností. Panely s biblickými citáty a ukázkami z tvorby českých autorů jsou provázeny plátny a grafikami některých malířů; jsou tu ti, kteří jsou zastoupeni v uměleckých sbírkách Památníku písemnictví, jiní zapůjčili svá díla na tuto výstavu ze soukromých sbírek. Výstava potrvá do konce října.
Olga Nytrová a Milan Balabán,
autoři scénáře výstavy