Dva nedávné nálezy Ústavního soudu ohledně svobody projevu komentoval Martin Komárek v MFDnes 20. 3.: „Svoboda sdělovacích prostředků nesmí být omezena. Nesmí být omezena ani jejich svoboda šířit pomluvy, nepravdy, ba i lži a pornografii. Neměla by být omezena ani jejich možnost šířit odporné názory.“ V Louči 22. 3. se k tomuto komentáři vrací Milan Šmíd: „Tato země má dostatek zkušeností s intelektuály, kteří dogmatickým uplatňováním původně dobrých a ušlechtilých myšlenek nakonec způsobili více škody než užitku. … Požadavek absolutní, ničím neohraničené platnosti svobody projevu se zpěčuje zdravému rozumu a principům slušného a bezpečného společenského soužití. Proto v tomto ohledu s Martinem Komárkem hluboce nesouhlasím, i když jsem si vědom, že z jeho strany může jít o dobrý úmysl hájit zájmy novinářské obce … i za cenu toho, že tím vystaví na odiv svoji pošetilost.“
„Už je to víc než čtyři desítky roků, co se dovednému textaři podařilo opatřit českým textem tklivou zámořskou melodii. „…Ze tvých jistot leckteré / prachsprostej mol sežere / a co ten brouk nestráví, / to voprejská a zrezaví.“ Představoval jsem si tehdy, že to bude jenom taková hříčka, ale ona se ta písnička zpívá dodnes, ačkoli už i tomu skladateli táhne na sedmý křížek a ačkoli mol pořád ještě není brouk.“ (Kázání v Blahoslavově domě v Brně 4. 3. 2012)