Evangelický týdeník nás nedávno varoval, abychom si dali pozor na tzv. Sdružení pro nové ekumenické bádání. Pod touto hlavičkou se totiž skrývá stará známá sekta moonistů.
Určitě jsou podobná varování na místě. Vždyť kdo se má dnes vyznat v tom množství nových spolků, organizací, společností, které se leckdy i hezky jmenují, co ale ve skutečnosti provozují, z jejich jména nevyčtete.
Tentýž evangelický týdeník ve 22. čísle přinesl pozvání na konferenci, kterou pod přitažlivým názvem „Problémy nacionalismu v evropském domě“ bude v září pořádat organizace s hezkou hlavičkou „Křesťanská mírová konference“, ve zkratce KMK. Je zapotřebí před KMK varovat, a tímto tak činím.
Ostatně podnět k tomuto příspěvku vzešel od jednoho člena mého sboru, který si chtěl ověřit, zda ho zrak nešálí, když čte v Evangelickém týdeníku reklamu na podnik, kde jedním z hlavních řečníků bude místopředseda Ústředního výboru KSČM. Ne, nešálí vás zrak ani sluch, opravdu na konferenci KMK bude o filosofických předpokladech evropské integrace přednášet soudruh Miloslav Ransdorf.
KMK, jakási evangelická sestra již zesnulého Pacem in terris, na rozdíl od katolického sourozence tedy nadále přežívá. Jak je patrno, má určité vazby na politické kruhy zvláštního ražení, s evangelickými církvemi však dnes nemá společného nic. Záhy po listopadu 1989 totiž všechny členské církve z KMK vystoupily, a tím také daly najevo, co je vlastně po dobu totality v této instituci drželo. KMK zasáhla i do mé životní dráhy, a tak se cítím povinen o její činnosti vydat svědectví.
Dobře si pamatuji datum 21. 8. 1972 – to mne vyšetřovatel StB soudruh mjr. Nedvěd v Litoměřicích vyslýchal ve věci referátu, který jsem zhruba o rok dříve přednesl mezi kolegy faráři. Navrhl jsem tehdy, v roce 1971, aby naše církev z KMK vystoupila. V referátu, který byl později zabaven při domovní prohlídce na jedné faře, jsem poukázal na to, že KMK najela na normalizační linii a nepokrytě prosazuje zájmy sovětské zahraniční politiky, k čemuž patřila i okupace Československa v roce 1968. Soudruh major mne poučil, že kritika KMK je antisocialistický zločin a zasluhuje potrestání. Načež k 1. listopadu téhož roku jsem pozbyl státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti a dalších sedmnáct let obsluhoval parní kotle.
Před vypuknutím tzv. Všekřesťanského mírového shromáždění, které KMK organizovala v roce 1978, mně soudruh plk. Havlíček vyslovil varování, abych nenarušoval průběh tohoto shromáždění a nekontaktoval jeho delegáty, neboť činnost KMK je pod ochranou bezpečnostních orgánů ČSSR. Symbolické bylo, že tuto úřední výstrahu mi udělil ve své velitelské kanceláři v Bartolomějské ulici pod velikým portrétem J. V. Stalina. Hned jsem se písemně obrátil na vedení KMK s dotazem, jestli jim nevadí, že se těší ochraně StB před narušiteli, jimiž měli být signatáři Charty 77. Zřejmě nevadilo, odpověď jsem nedostal.
Po roce 1989 dokumenty potvrdily to, co jsme do té doby mohli jen tušit. KMK nebyla jen prošpikována a manipulována agenty komunistických politických policií a tajných služeb, KMK jimi byla přímo řízena. „Přísně tajné“, toto upozornění nese zápis přednášky, kterou proslovil náčelník 10. správy Federálního ministerstva vnitra ČSSR Vladimír Stárek mezi svými v březnu 1979. Soudruh generálmajor si tu libuje, jak se pomocí KMK daří komunistickým agentům pronikat do západních církevních center. Cituji doslova: „Nutno konstatovat, že na úspěšném postupu KMK se svým dílem odráží koordinovaná činnost všech bratrských kontrarozvědek, včetně kubánských soudruhů.“
Po všech zkušenostech, které jsme s KMK a všelijakými soudruhy, včetně kubánských, učinili, cítím se jako občan této země znepokojen, že tzv. Křesťanská mírová konference nadále vyvíjí činnost na území našeho státu a toto znepokojení jsem se rozhodl tlumočit branně-bezpečnostnímu výboru parlamentu České republiky.
Jako evangelík protestuji proti tomu, aby týdeník, který se v záhlaví svého listu chlubí svým evangelictvím, zval čtenáře na podniky pořádané naší známou starou strukturou, Křesťanskou mírovou konferencí, tímto pohrobkem brežněvostalinismu a naší nedověry. Dokud se Evangelický týdeník nebude od činnosti KMK distancovat, budu ho považovat za časopis nejen neevangelický, ale i nebezpečný.
Vždyť pod pěknou etiketou se někdy může skrývat otrávený dárek a pod mírovou aktivitou některých stesk po otroctví.
Odvysíláno 9. 7. 1994 ve Zpravodajství z křesťanského světa, stanice Radiožurnál Českého rozhlasu, začátek 9,15 hod.