Spatříte-li v novinách titulek tohoto znění (LN 1. 2.), marně byste očekávali, že článek bude upozorňovat na nové knihy skvěle interpretující ústřední protestantské principy nebo informovat o stále obětavější praxi reformačních církví. Ne, nic takového titulek nemá na mysli (ostatně se také příliš v tomto směru neděje): článek je o terorismu v Severním Irsku.
Nebudu se samozřejmě pouštět do rozumování o problematice, které často dobře nerozumějí ani sami Irové či Britové, jde mi jen o způsob, jakým o ní informují české sdělovací prostředky.
Každý křesťan se jistě při zprávách ze Severního Irska musí cítit zahanben. Je otřesné, že v Evropě na sklonku 20. století tu proti sobě „křesťané“ užívají násilí. Je otřesné a naprosto nepřijatelné, když kdokoliv – tím spíš ten, kdo se hlásí ke Kristu – snaží se dosáhnout politických cílů teroristickými útoky.
Ve zpravodajství ovšem už dlouhé měsíce cítím zvláštní nepoměr, který mě trápí. „K sérii pumových útoků se přiznala Irská republikánská armáda, bojující za odtržení Severního Irska od Velké Británie,“ slyšíme ve zprávách o zločinech jedné strany. Když však přijde na zločiny druhé strany, slyšíme jen málokdy o „unionistech, bojujících za setrvání Severního Irska ve Spojeném království“. Mnohem častěji naše zpravodajství mluví o „protestantských extremistech“ či „protestantských teroristech“. Jednu stranu konfliktu definují naše sdělovací prostředky politicky, druhou nábožensky. Vystavují se tak podezření, že jejich zpravodajství není zcela v pořádku.
Je snad jasné, že se nechci protestantských teroristů zastávat. Chci jen upozornit, jak nenápadně může jazyk novinářů ovlivňovat veřejnost. Nebo jste snad četli někdy článek o pumových útocích IRA pod titulkem: Římsko-katolická ofenzíva?