(nakladatelství Rovina, 1992; druhé vydání nakladatelství Libri, 1993).
František Honzák v předmluvě upozorňuje, že by se kniha mohla též jmenovat 666 slavných postav naší minulosti. „Naším záměrem bylo podat hesla v co nejčtivější formě: namísto neosobní, zkratkovitě psané encyklopedie, soustřeďující se na holá fakta, vám dát do ruky skutečný slovník ke čtení. Autoři se pokusili o každé osobě shromáždit ty nejpodstatnější údaje, ale současně i vystihnout její charakter a ducha doby. Proto nejednou sáhli po dobových citátech nebo výstižné charakteristice kronikářů, historiků, literárních vědců či publicistů.“ (s. 7)
Zaposloucháme se do známých výroků, např. moravského šlechtice Václava z Ludanic (=1571), který bránil svobodu náboženského vyznání Jednoty bratrské, luteránů, kalvinistů i novokřtěnců: „Spíše vzplane Morava ohněm a v popel se obrátí, než by násilí a moci v této příčině se poddala.“ (s. 187) Dozvíme se o českém architektu a mecenáši Josefu Hlávkovi, jehož nadace působí dodnes. Mimo jiné se nám ozřejmí, proč ještě dnes někteří lidé na venkově říkají spořitelně kampelička, a jinam než do kampeličky by peníze neuložili (viz F. C. Kampelík). Seznámíme se i se slovenskými politiky, jako byli Vavro Šrobár či Milan Hodža. Připomenou se nám jména patriotické šlechty 18. a 19. století, ačkoliv z výčtu abecedně řazených jmen nám nijak nevysvitne, jak malý zlomek šlechty to byl. Se jménem F. J. Šternberka je spojeno založení Vlasteneckého (dnes Národního) muzea. U něj začínal F. Palacký jako archivář.
Setkáme se ovšem i s jinými jmény: Václav Babinský (známý spíše v brněnském regionu, jako loupežník vězněný na hradě Špilberku), Juro Jánošík, A. Báthoeyová (Čachtická paní), Antonín Koniáš (český kazatel a misionář – autor známého Klíče, podle kterého byly zabavovány a páleny knihy), Mikuláš Drabík (českobratrský kazatel), Antonín Svojsík (český pedagog a zakladatel skautingu), Alfred Windischgrätz (český šlechtic, rakouský polní maršál, který zlikvidoval v roce 1848 povstání nejen v Praze a Vídni, ale podílel se i na vytvoření nové vlády knížete Felixe Schwarzenberka).
Vydavatele a editory knih potěší čtení o Albertovi z Kaménka (humanista, kněz, orientalista, překladatel Bible kralické), Danielu Adamovi z Veleslavína (po němž je nazýváno celé jedno období v dějinách literatury) nebo o slovenském evangelickém faráři a spisovateli Danielu Krmanovi – ten se podílel na vydání evangelického kancionálu českého exulanta Václava Kleycha, který pašoval zakázanou literaturu do Čech a na Moravu v době „vlády jedné církve“. Protireformační světec Jan Nepomucký zbavený legendárních příkras se změní v Jana z Pomuka. Dozvíme se i o tvůrcích této legendární postavy Václavu Hájkovi z Libočan a Bohuslavu Balbínovi.
Nalezneme tu samozřejmě i všeobecně známá jména doby reformační a protireformační, zdařilé charakteristiky králů a knížat doby přemyslovské, ale i období následujících.
Získáme základní informace o politicích z doby národního obrození, ale i doby pozdější, a též se seznámíme se stručnými a výstižnými charakteristikami poetů, literátů a umělců.
Místo dalšího výčtu jmen slova autorů publikace: „Naší snahou bylo, aby slovník po letech absence podobné literatury oslovil co největší čtenářskou obec a stal se rodinnou encyklopedií – věcí ve světě běžnou. Měl by být nepostradatelným pomocníkem pro přípravu do školy: k rozšíření znalostí, pro psaní referátů, jako zdroj doplňkových informací, pomůcka k proniknutí do ducha doby a zejména jako zábavná a zároveň užitečná četba k přípravě na maturitu“ (s. 7).
Autorům se jejich dílo vydařilo. Zůstali věrni svému záměru. Díky jim přijímáme poselství našich předchůdců a nacházíme v nich spojence pro obháení lidství v naší době. (Autoři jednotlivých hesel: Pavel Augusta, Jan Brokl, Marie Honzáková, František Honzák, Jarmila Koudelková, František Koudelka, Naděžda Kubů, Marek Pečenka, Dana Picková, Jana Spiessová.)