V prvním vydání časopisu Respekt tohoto roku uvedla ve svém článku Lucie Kavanová statistiku, podle níž v roce 1991 použila média slovo „nepřizpůsobiví“ dvakrát, v roce 2001 dvěstěkrát a v roce 2011 se psalo o „nepřizpůsobivých“ v osmi stovkách článků. Tento výraz si oblíbili i autoři zpravodajství České televize, kteří ho používali především v souvislostech nepokojů na Šluknovsku a jinde. Stejně jako v článcích v tištěných médiích, kde se postupně vytratily u tohoto slova uvozovky, i v České televizi se slovo nepřizpůsobiví vydává za neutrální označení a je používáno bez jakékoli distance reportéra. Na problém upozornili Radu pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Uhl a Anna Šabatová, kteří poukázali na to, že z kontextu je zřejmé, že „pojem nepřizpůsobiví označuje Romy žijící ve velké chudobě ve vyloučených lokalitách“ a že toto označení „plní roli klíčového pojmu anticiganistického diskurzu“.
Při bližším zkoumání veřejné diskuze zjistíme, že tento vylučující a stigmatizující diskurz ovládá všechny vrstvy společnosti. Občané Šluknovska stejně jako účastníci internetových diskuzí volají: „Cikáni do práce“, premiér Nečas jako vlajkové motto svého programu pro sociálně vyloučené lokality hlásá „S flákačema zatočíme“, a jasně tím dává najevo, kde je podle něj hlavní problém celého komplexu otázek spojeného s chudými Romy. Česká televize pak plní roli veřejnoprávního média tím, že legitimizuje pojem, který je pro celý tento způsob přemýšlení a mluvení o Romech klíčový. Romové jsou tak celou českou společností, od svých sousedů na Šluknovsku až po předsedu vlády, vyloučeni nejen z přístupu ke vzdělání, k práci a k důstojnému bydlení, ale jsou vyloučeni jako partneři z naší řeči a z našich myslí. Klíčový pojem „nepřizpůsobiví“ odhaluje celou logiku, které naše řeč a naše myšlení podléhá. Romové ze sociálně vyloučených lokalit jsou sami problémem, sama podstata jejich existence je problematická, jsou totiž nepřizpůsobiví. Nejrafinovanější funkcí tohoto označení je, že dokáže zároveň označit konkrétní skupinu lidí a zároveň nad ní vynáší obviňující soud. Jedním slovem je vyřčeno, že jsou tito lidé vyloučení, i to, že za své vyloučení jsou zcela odpovědni oni.
Jádro problému spojené s používáním výrazu nepřizpůsobiví nevystihli ani novináři z médií, která se jinak k této a příbuzné sociální problematice staví velmi citlivě. Někteří levicoví novináři (Jan Vaněk, Buďme nepřizpůsobiví, Deník Referendum) se chopili pojmu jako přiléhavého označení pro ty, kteří dokáží odolat diktátu neoliberálních hodnot. Snažili se tak ukázat, že označení je vlastně pochvala pro Romy, kteří si navzdory tlaku společnosti dokázali zachovat svou autenticitu. Podobně se vyjadřovali redaktoři časopisu Respekt (Silvie Lauder, Kdo je tady nepřizpůsobivý?), již zmíněná Lucie Kavanová označila jako nepřizpůsobivého v tom nejlepším slova smyslu Václava Havla. Tyto pokusy jsou nedomyšlené. Chudých Romů ze sociálně vyloučených lokalit se nikdo nikdy nezeptal, zda se chtějí nebo nechtějí podílet na životě v této společnosti; jejich život v ghettu není výrazem jejich protestu proti konzumní společnosti, ale výsledkem sociální politiky českého státu. Dělat z těchto lidí politické aktivisty z pozice dobře zajištěného příslušníka společenské elity je cynismus. Pojem nepřizpůsobiví nestačí správně nasměrovat, ale je nutné jej odmítnout. Především proto, že nás zbavuje viny, a z obětí činí buď viníky, nebo jen zrcadlo našeho politického přesvědčení.
V tomto smyslu není správná ani parafráze biblického výroku, který jsem použil v nadpisu. Jako blahoslavené neoznačuje Ježíš ty, kteří se odmítli ztotožnit se zbytkem společnosti, ale ty, kterým to bylo upřeno. Chce tím ukázat, že Boží království patří těm, kteří byli z lidských království vyloučeni. Když blahoslaví chudé, neoslavuje tím jejich bídu jako ctnost, ale ukazuje, že Bůh myslí na ty, na které lidé zapomněli, na ty, kteří potřebují ve své bídě pomoci. Otvírá tak před svými posluchači nový horizont, horizont naděje. Vás, které postihlo vyloučení od vašich bližních, čeká přijetí, které vám nikdo nevezme. Spíše než „blahoslavení nepřizpůsobiví“ řekněme raději „ti, kteří jsou označováni jako nepřizpůsobiví.“ A na tom, co jako křesťané, co jako církev řekneme, záleží. Protože jako má určité slovo moc postavit kolem druhých bariéru, a ještě je za tento stav obvinit, tak mají slova, která odkazují k onomu Slovu, moc tyto bariéry lámat a nabízet nové možnosti společného soužití.