Starý člověk málo spí. Často je v noci vzhůru. Leží a přemítá. Ledacos se mu honí hlavou. Včera v noci se mi vybavila scéna, o které jsem si myslel, že už ji dávno odvál čas.
„Tak pane Bartošku, vy jste teď prý ten laický kazatel, že jó.“ Zbystřil jsem a váhavě přitakávám. „Tak vy teď budete kázat tu bibli, že jó.“ Nadechl jsem se, abych odpověděl, ale on pokračoval: „…třeba, nepřinesl jsem pokoj, ale meč a povstane otec proti synu a dcera proti matce (volně dle Mt 10,34–36), převrat chcete, že jo, proto se cpete mezi lidi, nestačí vám být ve svém kostele, že jó?! Anebo rozbiješ čelisti mým nepřátelům a zvyrážíš jim zuby, že jo, (volně podle Ž 3,8), to jako nám komunistům, a sláva tomu, kdo tvá nemluvňata roztříští o skálu (podle Ž 137,9), to jako naše děti, že jo?!“ Znovu se nadechuji, ale vidím, že dobře nacvičený monolog nepřeruším, a tak rezignovaně poslouchám. Veškerá argumentace by stejně byla marná. On pokračuje jak dobře rozjetý vlak: „To kdyby se tak stalo vašim dětem, to by ti vaši kohouti a havlové vyletěli, že jó, to by se štvavé vysílačky mohly uslintat v řečech o lidských právech, že jó.“ Začínám ztrácet nit, nějak mi to všechno splývá, možná upadám do krátkého spánku před ranním vstáváním, ale pořád mi nějak zvoní v hlavě: Proč jsem si na to vzpomněl? Proč?! – A najednou to mám: No jo, dostal jsem včera pozvánku na besedu o násilnických verších v Koránu, (že jó). Že by to byl tentýž člověk?! Ne nadarmo se říká: Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Bible se vymění za Korán, veršíky nepatrně upravíme, však je stejně nikdo nezná, místo „my komunisti“ dáme „naše křesťanské hodnoty“, dikce i intonace může zůstat stejná, a hrrr na ně! No jo, soudruhu, jenže tenkrát jsem neměl na vybranou, to jste si mě na svou produkci přivezl, ale dneska si můžu svobodně vybrat: a já na váš nestárnoucí demagogický monolog nepůjdu. Monolog totiž není beseda. Ale nezoufejte, třeba si vás přijde poslechnout kolega z ministerstva financí. Zvoní budík a já nevyspalý vstávám. Jaké štěstí, že se mi to všechno jenom zdálo, že jó.