Jim Wallis (* 1948) je americký evangelikální duchovní, který je ve Spojených státech veřejně znám především jako zakladatel progresivně křesťanského časopisu Sojourners a osobní duchovní poradce prezidenta Obamy. Přestože z něj úzká spolupráce s prezidentem dělá bez nadsázky jednu z tváří oficiálního křesťanského establishmentu ve Spojených státech a poměrně často se objevuje v populárních amerických médiích, neslevuje ze zdravé radikality v otázkách sociální spravedlnosti a lidských práv.
Otázka imigrace patří ve Spojených státech k jedné z nejpalčivějších. Přestože nejvíce migrantů a migrantek do USA přichází z katolické Latinské Ameriky, rétorika těch, kdo proti migraci v USA bojují, velmi připomíná tu evropskou – základní předsudky jsou stejné. Situace v USA je ovšem daleko méně jednoznačná než například v České republice: velká část politického mainstreamu (především v Republikánské straně) má sice k migraci spíše odmítavý postoj a nepřeje si reformu zákonů o imigraci směrem k liberálnější variantě, nicméně nesouhlas s touto linií je zde daleko hlasitější, organizovanější a ostřejší než u nás – a to jak v parlamentní politice, tak v křesťanských kruzích.
V této souvislosti si dovolujeme otisknout prohlášení Jima Wallise, kterým zareagoval na přísahu nového předsedy americké Sněmovny reprezentantů republikána Paula Ryana, že dokud bude Obama prezidentem, bude bránit tomu, aby se ve Sněmovně reprezentantů hlasovalo o jakémkoli návrhu zákona, který by se týkal migrace. Text poskytuje vhled nejen do současné debaty o imigraci ve Spojených státech, ale především ukazuje, nakolik jsou náboženští představitelé ve Spojených státech ochotni přímo zasahovat do politiky.
První den v úřadu nově zvolení členové a členky Sněmovny reprezentantů ve Sněmovně přísahají, že budou chránit Ústavu Spojených států. Než byl ale Paul Ryan zvolen předsedou Sněmovny, složil ještě jinou přísahu, tentokrát pro tzv. Freedom Caucus – skupinu několika desítek převážně bílých konzervativních poslanců zastupujících převážně bílé konzervativní okrsky. Podle časopisu National Review přísaha konkrétně znamená potvrzení Ryanových slov o tom, že dokud bude on předsedou Sněmovny a Barack Obama prezidentem, nebude se ve Sněmovně projednávat komplexní reforma zákonů o imigraci ani žádný návrh zákona, který by se k otázce imigrace vztahoval, pokud jej předem nepodpoří většina republikánů. Paul Ryan se jinými slovy zavázal k tomu, že jako předseda Sněmovny reprezentantů bude přinejmenším do ledna 2017 blokovat jakoukoli možnou reformu zákonů o imigraci.
Je to už druhý Ryanův slib ohledně imigrace a já si dobře vzpomínám na ten první: v roce 2014 mi Ryan zatelefonoval do redakce Sojourners s nabídkou, že bude jednat o možné reformě zákonů o imigraci s křesťanskými představiteli. S dalšími lídry evangelikálního hnutí jsme se pak v Ryanově kanceláři několikrát sešli a vymýšleli, jak to provést dobře a strategicky, a Ryan nám říkal, že nikdy neviděl nic takového, jako je evangelikální zápal pro změnu imigračního systému.
Několikrát nám slíbil, že bude na půdě Sněmovny reprezentantů prosazovat změny zákonů o imigraci. Mnoho dalších republikánských poslanců a poslankyň slibovalo evangelikálním iniciativám ze svých okrsků totéž.
Zvlášť myslím na červen toho roku, kdy jsem se spolu se dvěma dalšími evangelikály a třemi členy biskupské konference Spojených států sešel ve Sněmovně reprezentantů s celým vedením Republikánské strany. Návrh komplexní reformy zákonů o imigraci už byl schválen v Senátu a od republikánského vedení se nám dostalo slibu, že se o něm ve Sněmovně reprezentantů bude jednat. Setkali jsme se ještě zvlášť s Paulem Ryanem, který slíbil, že nám pomůže.
Republikánské vedení ovšem selhalo. Nedodrželo slib daný křesťanským představitelům, a místo toho se pochybně podřídilo tlaku krajně pravicové části strany, naladěné ostře proti imigraci. Když jsme se s republikánskými poslanci a poslankyněmi scházeli osobně – ať už ve Washingtonu nebo v jejich okrscích – většinou připouštěli, že rasisticky motivovaný strach a nenávist je problém. Nicméně oficiálně strana tento strach a nenávist části své základny přijala, což možným změnám v Kongresu zavřelo dveře.
Prezident Obama se pak pomocí dekretů alespoň snažil pro mnoho rodin zmírnit riziko deportace. Věřili jsme, že jedná odvážně. Nicméně – jak ví i on – rozsáhlá reforma vyžaduje zákonodárnou iniciativu Kongresu a Republikáni prezidenta za tyto dekrety napadli a dnes se o nich jedná u soudu.
Předseda Ryan vyjádřil tento postoj letos 1. listopadu, když v pořadu Face of the Nation řekl: „Myslím, že by bylo absurdní snažit se v otázce imigrace spolupracovat s prezidentem, kterému v této věci nemůžeme důvěřovat.“ Na otázku, zda bude Ryan ochoten v otázce imigrace spolupracovat s prezidenty, kteří přijdou po Obamovi, předseda Sněmovny odpověděl, že jeho hlavním úkolem je budovat konsenzus uvnitř Republikánské strany – což patrně znamená, že Republikánská strana bude snahy o úpravu našeho nesmyslného imigračního systému i nadále blokovat. Je legrační, že právě Ryan mluví o důvěře, protože před pouhými dvěma lety tvrdil následující: „Nechceme společnost, v níž některé skupiny lidí nedosáhnou na americký sen jen proto, že nemají plné občanství.“
Věřím, že Paul Ryan někde hluboko uvnitř dobře ví, že reforma imigračních zákonů by pomohla rodinám, obcím i americké ekonomice jako takové. Věřím tomu, protože to osobně říkal mně a dalším křesťanským lídrům. Teď to vše odhodil, aby se mohl stát předsedou Sněmovny reprezentantů.
Netýká se to ale jen předsedy Ryana. Poslanec Steve King, který reformu zákonů o imigraci odmítá už dlouho, 2. listopadu přišel s návrhem zákona, podle kterého by prohřeškem hodným deportace měla být i účast na demonstraci ve Washingtonu. Podle Huffington Post má návrh zákona „umožnit policii prosazovat zákony o imigraci… se zvláštním zaměřením na demonstranty za amnestii.“ (pozn. překladatele: Pojmem amnestie se v tomto kontextu míní udělení amerického občanství všem osobám žijícím dlouhodobě – a dosud ilegálně – na území Spojených států.)
Před týdnem jsem byl s několika dalšími lidmi z redakce Sojourners v horách. Vyprávěli jsme si u táboráku příběhy. Mimo jiné jsme vzpomínali na „Slib vzdoru“, který jsme pomáhali organizovat v osmdesátých letech, kdy Spojené státy hrozily invazí v Nikaragui. Náš slib říkal: „Svými dušemi, svými srdci a svými těly budeme vzdorovat jakékoli přímé nebo nepřímé intervenci Spojených států v Nikaragui. Vyzýváme svá společenství, církve, organizace, sítě, obce a přátele, aby se k nám v tomto vzdoru připojily, a budeme jej šířit mezi další lidi. Naše víra nás nutí k reakci: jsme povoláni k aktivnímu nenásilí proti silám války a strukturám nespravedlnosti. Pokud dojde k intervenci, budeme muset zareagovat. Slibujeme, že se zasadíme o mír a spravedlnost ve Střední Americe. Nechť zavládne pokoj v našich myslích, našich srdcích, našem světě.“ Osmdesát tisíc lidí tehdy podepsalo slib, ve kterém jsme se zavazovali k tomu, že pokud Spojené státy napadnou Nikaraguu, obsadíme kanceláře svých poslanců a senátorů, dokud nebudeme zatčeni. Později se k nám doneslo, že tento slib spolu s naší zjevnou odhodlaností jej splnit výrazně přispěl k tomu, že Spojené státy Nikaraguu nenapadly.
Slova toho slibu pro nás tehdy znamenala hodně a hodně pro nás znamenají i dnes. Možná je na čase, abychom jasně řekli, že pokud bude washingtonské policii nařízeno zatýkat nenásilně protestující migranty, bude muset zatknout i tisíce dalších křesťanů.
Aby bylo jasno (a věřím, že mluvím za mnoho dalších křesťanů): otázka imigrace bude pro mnoho křesťanů – evangelikálních a letničních, katolíků i protestantů – klíčová v rozhodování, komu ve volbách příští rok dají svůj hlas. Budeme na všech úrovních podporovat či nepodporovat kandidáty na základě toho, zda jsou nakloněni reformě zákonů o imigraci. Na tom, jak konkrétně má reforma vypadat, tolik nezáleží, ale Ježíšova výzva stát na straně cizince nám dává základy v boji za nápravu nesmyslného a krutého systému. A podle toho, jak dopadnou volby, uvidíme, zda přišel čas oprášit náš slib vzdoru.
Toto je vzkaz pro Donalda Trumpa, Paula Ryana, Steva Kinga a další politiky, kteří chtějí ze Spojených států deportovat jedenáct milionů lidí, a tím je vyrvat z naší společnosti, našich životů, našich kostelů, a rozbít jejich rodiny: Pokud bude nový prezident prosazovat masovou deportaci, bude mnoho křesťanských vůdců prosazovat masové občanské nepokoje. A tisíce křesťanů – anglosaského, hispánského, asijského i afroamerického původu – se k našemu protestu připojí. Uděláme všechno pro to, abychom překazili politické plány deportace, které jsou v rozporu s Ježíšovým evangeliem, jež nás učí cizince přijímat a připomíná, že jak se chováme k cizinci, tak se chováme ke Kristu.
Toto není výhrůžka. Je to slib, protože víme, co dokážeme a co budeme dělat.
Přeložil Jan Škrob