Ve dnech 3.–5. prosince 2015 se uskutečnila čtvrtá Globální mezináboženská konference ke Článku 9 japonské mírové ústavy
Poté, co se LDP (Liberal Democratic Party), strana vládnoucího ministerského předsedy Shinza Abe, mohla po parlamentních volbách z prosince 2014 opřít o dvoutřetinovou většinu, bylo by pro vládu relativně snadné změnit japonskou ústavu. Důležitý a sporný bod japonské ústavy z roku 1948 tvoří Článek 9, který Japonsko zavazuje řešit své konflikty mírovými prostředky. Přísně vzato by se samotná existence japonských obranných sil dala chápat jako porušení Článku 9. Záměry umožnit nasazení japonské armády v rámci obrany země v užším smyslu slova, existují již déle. V roce 2001 schválil parlament zákon umožňující účast na boji proti terorismu.
Jeden z faktorů v tendenci k militarizaci je vedle strategického partnerství s USA jistě také sousedství s Čínskou lidovou republikou, která je mnoha Japonci a Japonkami stále silněji vnímána jako ohrožení. Vztah obou zemí se v poslední letech, od doby kdy Abe směřuje bezpečnostní politiku k posílení role Japonska ve vojenských konfliktech, zřetelně zhoršil.
Ve volebním boji ovšem nebyla sporná témata, ke kterým patří kromě znovuspuštění atomových elektráren také přesun americké vojenské základny na ostrov Okinawa, ve středu zájmu. Abe a LDP učinili jádrem volebního boje především hospodářsko-politická témata. Volební účast byla navíc velmi nízká. Kritické hlasy vůči politické linii Abeho a jeho strany však rozhodně existují. Právě ve věcech militarizace, která by mohla mít v napjatém klimatu problematického sousedství s Čínou, Jižní a Severní Koreou nepředvídatelné následky, ale také ve věcech atomové energie existují zřetelné rozpory.
Zvláště japonské církve se jasně zasazují o uchování míru a zachování mírového Článku 9. Křesťanské církve tvoří v Japonsku jasnou menšinu, přibližně 1 % všech obyvatel patří k protestantům, katolíkům nebo pravoslavným. V dobách války v Tichomoří přispěl jistě také tento menšinový status k tomu, že se církve nepřiznaly příliš jasně k pacifismu. Bylo třeba prokázat, že i když je člověk křesťanem, je zároveň součástí japonské společnosti. To je základní konflikt, který existuje již od zavedení „cizorodého prvku“ křesťanství do Japonska. V Japonsku skutečně v jistých dobách probíhalo pronásledování křesťanů. Nové náboženské hnutí Oomoto, které se v oné době války v Tichomoří přiznalo jasně k míru a i dnes provozuje neziskovou organizaci angažující se pro mír na mezinárodní úrovni, trpělo v oné fázi japonských dějin brutálním pronásledováním. Tyto časy jsou naštěstí pryč a náboženská svoboda je garantována. Přece je právě v tváří tvář okrajovému statusu, který tak jako tak křesťanům a křesťankám v Japonsku náleží, pozoruhodné, že pozvedají svůj hlas pro mír.
Politickému angažmá církví a jiných náboženských organizaci v Japonsku ovšem není příliš dopřáváno sluchu, platí tu striktní oddělení státu a náboženství. To je tím zřetelnější, když jsou ke slovu se hlásící náboženské organizace tak malé, jako dnes japonské církve. Lze uvítat, že japonské církve spolupracují v tomto směru s ostatními zástupci a zástupkyněmi křesťanských církví a nekřesťanských organizací, i když tím problém vlivu náboženských organizací na aktuální politické problémy ještě není vyřešen.
Od 3. do 5. prosince 2014 se uskutečnila 4. mezináboženská konference k Článku 9, jejíž jméno bylo tentokrát změněno na „Global Interreligious Conference on Article 9 of the Japanese Peace Constitution“, aby tak byla zdůrazněná mezinárodní účast. 120 účastníků a účastnic z Japonska, Jižní Korey, Číny, Hongkongu, Filipín, Thajska, Malajsie, Myanmaru, Austrálie, Konga, Norska, Švýcarska, Německa a USA se shromáždilo v sídle YMCA Asia Youth Center v Tokiu, aby pracovali na tématu a svém stanovisku k němu. Stanovisko mluví jasnou řečí a nejenže upomíná japonskou vládu, aby ponechala článek 9 v ústavě a držela se ho, ale požaduje také, aby ze strany vlády nebyly konány žádné návštěvy svatyně Jasukuni, kde jsou uctívání všichni japonští padlí, mez nimi také váleční zločinci. Dalším požadavkem je zavřít vojenskou základnu na Okinawě a zastavit stavbu nové. Pojmenován je také problém rozdmýchávání nenávisti proti Korejcům a je proti němu požadován postup.
Stanovisko míří směrem k japonské vládě, je však zároveň apelem na světové křesťanstvo i všechna náboženství, aby se zasazovala za mír a na míru spolupracovala. Co konkrétního z tohoto apelu vyplyne, se musí teprve ukázat. Možná bezprostředně neovlivní jednání japonské vlády. Avšak od za ním stojících náboženských společenství by mohly vzejít další aktivity a tím i impulsy do širší občanské společnosti. I když křesťanské církve tvoří v Japonsku menšinu, může jejich naléhání na zachování míru ve východní Asii mít s tak širokou a mezinárodní podporou přece určitou váhu. Je to také příležitost překročit v rámci ekumenických snah náboženské hranice. Na jiných polích, například v pastoraci, už mezináboženská spolupráce od jisté doby existuje. Pastorační péče a sociální práce církví přitom může být vzorem jiným, například buddhistickým společenstvím.
Když církev mimo hranice pouhého zvěstování slova vstupuje do společenského dění, následkem čehož se také evangelium prakticky žije, stává se skutečně solí země. A to také nebo právě tehdy když ti, s nimiž církev spolupracuje, jsou jiné víry. Světové křesťanstvo by nemělo aktivity malých církví ponechávat mimo svou pozornost a mělo by je na těchto dobrodružných cestách ekumeny a společného angažmá pro spravedlnost a mír podporovat.
Ferdinand Liefert vystudoval v Německu evangelickou teologii a od září 2014 je v rámci International Study in Japan Program na jeden semestr v japonském Kyotu. Článek vznikl exkluzivně pro časopis Protestant, z němčiny přeložil Jakub Ort.