19. 2. 2014
Text ukrajinského filosofa Konstantina Sigova byl adresován evropské akademické obci, vznikl ještě před eskalací násilí v Kyjevě. Francouzsky vyšel na webu La regle de jue (Pravidla hry). Konstantin Sigov je profesor na kyjevsko-mohylské univerzitě, kde vede Centrum evropských humanitních věd. Vydává také křesťanskou literaturu. V roce 2012 obdržel cenu za intelektuální odvahu, která se uděluje lidem, kteří se aktivně a veřejně vyjadřují navzdory tlakům režimu. V textu zmiňovaná „Pascalova sázka“ odkazuje na Pascalovu myšlenku, že při volbě, zda Bůh existuje či nikoli, člověk nemá co ztratit, pokud vsadí na Boží existenci. Neexistuje-li Bůh, je člověk beztak ztracen. Narážka na „myslící třtinu“ odkazuje na citát z Pascalových Myšlenek, podle kterého síla člověka tkví v jeho schopnosti myslet: „i kdyby ho Vesmír rozdrtil, člověk zůstane vznešenější než to, co ho zabilo, protože ví, že umírá a jakou má nad ním Vesmír převahu.“
Dobrý den! Zdravím Vás z Kyjeva, kde právě jsem. Již několik měsíců se probouzím s myšlenkou na lidi, kteří tráví své noci na kyjevském Náměstí Nezávislosti, zvaném také Majdan. Jejich těla odolávají mrazu, jejich mysl čelí strachu. Ve dne nás vítají úsměvem a upřímným stiskem ruky, odhodlaní se především nevzdat. Tyto ženy a tito mužové velmi různého profesionálního zaměření a nestejného přesvědčení ztělesňují občanskou společnost naší země v její velké rozmanitosti. Dobrovolníci všeho věku se nasazují a dělají všechno, co dokážou, pro skutečnou solidaritu. Zlatým pravidlem Majdanu je nezištnost a nesobeckost. Každý z těchto lidí říká „ne“ lžím a represím. V srdci Evropy, zde a nyní, tito lidé čelí nelidskosti. Přijali Pascalovu sázku, sázku naší víry, riziko, bez něhož bychom neměli budoucnost.
Naslouchejme jim pozorně. Manifestující na Majdanu říkají „ne“ aktivnímu a pomstychtivému nihilismu. Říkají „ne“ nelidskému vidění člověka. Nikdo je neposlouchá. Všichni jim ukazují, že jsou neslyšitelní; snaží se je přesvědčit o jejich absurdnosti a slabosti. Dává se jim na srozuměnou, že Evropa, ta Evropa, pro kterou riskují život, už neexistuje. Že nebude žádná nová renesance. Když se ale zde v Kyjevě zavírají a bijí lidé, je raněna Evropa. A pokud Evropa trpí, pak ještě žije!
Svědčí o tom ti, kdo dnes vycházejí na náměstí malých i velkých ukrajinských měst. Nebáli se vyjádřit svou solidaritu s kyjevským Majdanem. Nebáli se obušků a věznění. Dokonce se odvažují doufat, že je bude slyšet v Berlíně, v Římě, v Paříži. Budou jejich hlasy umlčeny halasnou Putinovou propagandou? Změní se jasné poselství o lidské důstojnosti, podrobené zde zkoušce tak tvrdé?
V tom všem dnes spočívá smysl kyjevské existence a kyjevské sázky. Jistě, je to sázka, kterou je těžké přijmout. Skrývá se v ní však možnost, že se v Evropě probudí nová vlna solidarity. Možnost, že odmítneme lhát sami sobě a druhým. Že odmítneme podřídit se násilí a hrát hru, která nemá pravidla. Lidé na Majdanu hájí prostě, ale pevně právo na lidské slovo, hájí pravidla logu a pravidla hry. Čím jsou evropské hodnoty bez možnosti dát a držet své slovo? Skeptické komentáře o „bruselských byrokratech“ nemohou sloužit evropským občanům jako alibi. Je třeba pozorně analyzovat majdanské manifestace v jejich konkrétnosti. Zásadní je přitom kvalita pozornosti a porozumění. Vaše intelektuální pomoc může v těchto chvílích přispět k tomu, aby se otevřely oči pro fakta, která již nelze zamlčovat. Mnohost perspektiv bude velmi užitečná, máme-li společně napsat kyjevský „palubní deník“. Společný blog mezi Kyjevem a Paříží nám může pomoci vybudovat nové můstky občanské spolupráce. Děkuji vám za tuto perspektivu.
A děkuji všem Evropanům, kteří nedovolí, aby byla Pascalova „myslící třtina“ zničena násilím. Tlumočím vám pozdravy svých kyjevských přátel. Dovolte, abychom vám připomněli velké evropské autory, kteří se postavili strachu. Cítíme zde jejich aktualitu, jako by Pascal napsal své „Listy“ dnes v noci. Tento dopis je určen pro nás, pro vás stejně jako pro mě. Nyní je chvíle si ho připomenout. Rád bych z něj na závěr citoval:
„Je to podivná a vleklá válka, v níž se násilí pokouší potlačit pravdu. Žádné násilí nemůže pravdu oslabit, slouží jen k tomu, aby se tím více ukázala. Žádné světlo pravdy nemůže násilí zastavit, jen je naopak dále provokuje. Když se síla postaví síle, pak mocnější zničí slabší; když slova čelí slovům, pak ta, která jsou pravdivá a přesvědčivá, zmatou a rozptýlí slova prázdná a lživá…“
Zdravím vás z kyjevské Mohylovy university. Naši studenti a profesoři se účastní boje za naši i vaši svobodu.
Děkuji vám za pozornost a brzy na viděnou!
Konstantin Sigov
filosof a profesor kyjevské Mohylovy university