Není úplně zvykem, že bychom na stránkách Protestanta hodnotili redakce jiných periodik nebo dokonce konkrétní autory. Jsou ovšem situace, kdy je třeba udělat výjimku. Jiří X. Doležal, který je už od devadesátých let přední osobností časopisu Reflex, se v poslední době pouští na tak tenký led, že to nelze nechat bez povšimnutí. Jeho článek o dívkách unesených v Pákistánu „Sluníčkový holky v Balúčistánu“ je, co se vyznění i kvality argumentů týče, na úrovni průpovídky, že oběť znásilnění čin vyvolala tím, že byla v nesprávnou dobu na nesprávném místě (vůbec tam a tam neměla chodit) a všichni chlapi jsou prasata, takže nemohla nic jiného čekat. Doležal například tvrdí, že „křesťanské hodnoty jako pohostinnost a vstřícnost k cizincům většina planety nezná“, což jako zjevný nesmysl vyhodnotí každý, kdo se setkal s lidmi téměř kdekoli v Asii nebo Africe. Neštěstí druhých lidí tak Doležal naprosto zneužívá jako nástroj své kulturně šovinistické propagandy. Svět rozděluje na ty dobré (což je Evropa a především sám Doležal) a zlé (což jsou především barbaři z islámského světa). Do smrtícího koktejlu sexismu, nesnášenlivosti a demagogie přidává jeho autor ještě tvrzení, že lidé, kteří pracují v pomáhajících profesích, jsou naivní, hloupí a „sluníčkoví“ a za naprostý vrchol pokládám skutečnost, že tuto nálož nenávisti zaštiťuje křesťanskými hodnotami. Z ikony alternativní mládeže, kterou Doležal kdysi opravdu byl, se stává člověk, který jako by své články konstruoval z těch nejhloupějších příspěvků v internetových diskusích a svým oponentům nadává do „sluníčkových lidí“, multikulturalistů a pravdoláskařů. Není třeba zdůrazňovat, do jaké kategorie novinářů se tak posouvá (jako nápověda ať poslouží iniciály ABB).
Nenávistných bloggerů je plný internet a kdybychom si měli lámat hlavu s každým z nich, asi by nám příčetnost dlouho nevydržela. Proč se tedy zabývat výpary pana Doležala? Odpověď je nasnadě: autoritu mu dodává časopis, který ještě stále patří k těm čtenějším a byly doby, kdy dokonce platil za kvalitní periodikum. Těm dobám už sice dávno odzvonilo (a Reflex nás o tom přesvědčuje i jinými cestami než jsou články Jiřího X. Doležala), nicméně se pohybujeme v oblasti, kde funguje určitá setrvačnost, a proto by někdo klidně mohl Doležalovy články brát jako něco, co má výpovědní hodnotu a obsahuje argumenty nebo dokonce informace. Je proto třeba co nejhlasitěji upozorňovat na to, že ani člověk jako JXD si nemůže dovolit všechno.