Moravské exulantky

Číslo

Dosavadní stav poznání života obnovené Jednoty bratrské byl na sklonku loňského roku obohacen další knihou z pera Edity Štěříkové. Tentokrát se známá badatelka dějin pobělohorské náboženské emigrace zaměřila na významné ženy Ochranovské Jednoty. Její kniha Moravské exulantky pojednává o sedmadvaceti ženách působících v řadách obnovené Jednoty v 18. století, jejichž životy významně ovlivnily chod herrnhutského společenství.

V první části více než pětisetstránkové publikace autorka stručně nastiňuje historickou charakteristiku postavení žen v církevních hnutích v Čechách před vznikem obnovené Jednoty bratrské a v jejích počátcích. Již v původní Jednotě bratrské byla úloha žen v rodině i v církvi velmi ceněna. Vedle bratří starších byly voleny z řad zkušených a schopných žen také sestry starší. Později si úřad starších sester prosadili také Moravané v obnovené Jednotě v Herrnhutu. Sbor v Herrnhutu byl přísně rozdělen podle pohlaví na mužskou a ženskou část (bratrský a sesterský sbor), ve kterém byly pro obě části zřízeny stejné úřady, včetně starších a poté i generálních starších. V sesterském sboru měl nad úřadem generální starší vedení již jen direktor, jímž byl samotný hrabě Zinzendorf. Dalšími funkcemi v sesterském sboru, jímž se autorka publikace věnuje, byly úřady pomocnic, učitelek, dohlížitelek, napomínatelek, služebnic, almužnic a pečovatelek o nemocné. Zvláštní pozornost Edita Štěříková věnuje duchovní službě žen v Ochranovské Jednotě, s kterou se váže ordinace kazatelek (kněžek, presbyterek). Za Zinzendorfova působení měla Jednota v tichosti ordinovány první kazatelky v roce 1746 a další ordinovány již veřejně v padesátých letech. Ovšem po Zinzendorfově smrti ordinace žen ke kněžskému úřadu ustaly a podíl žen na vedení sboru byl omezen. V závěru úvodní části se autorka zamýšlí nad tímto potlačením role žen u vedoucích bratří v herrnhutském společenství, i když uspokojivou odpověď pro proměnu dosavadního způsobu soužití sesterské a bratrské části sboru nenachází.

V další části publikace přicházejí ke slovu již samotné životopisy významných herrnhutských žen, které Edita Štěříková dělí na první Moravanky jako sborové pracovnice (např. Anna Holaschke, Rosina Schindler, Judith Schindler, Anna Schneider), pozdější starší, pracovnice a kazatelky (např. Anna Schindler, Juliane Haberland, Rosina Fischer, Rosina Teucher), a misionářky (např. Rosina Schneider, Veronika Demuth, Anna Maria Tonn, Anna Regina Demuth). V závěrečné části knihy se autorka obšírně věnuje generální starší, matce a učednici Anně Nitschmann.

Životopisy moravských exulantek v autorčině podání nejsou suchou výpovědí dat a faktů. Naopak vykreslují živý obraz tehdejšího herrnhutského společenství, ve kterém ženy vystupují ve vší rozmanitosti a pestrosti. Čtenář má možnost seznámit se se zvyklostmi, radostmi i životními zápasy, kterými herrnhutské ženy procházely. Dovídá se například o těžkostech spojovaných s častým odloučením manželů, kteří byli vysíláni na misie, dále o struktuře pastýřské péče, v níž nechyběla péče o svobodné dívky, vdovy i manželské páry. Má možnost blíže se seznámit s úřady, jenž jednotlivé ženy v obnovené Jednotě zastávaly a rovněž s náplní a úkoly, které jejich role obnášely. Autorka se v životopisech také dotýká vzájemných vztahů žen herrnhutské komunity, které nebyly vždy idylické. Povahy žen byly různé. Znatelný vliv na utváření vztahů mezi nimi a také širších vztahů a poměrů uvnitř komunity měl hrabě Zinzendorf. Edita Štěříková na pozadí životopisů významných exulantských žen podrobně vykresluje, podobně jako ve svých předchozích publikacích, charakter, poměry i specifika jedinečného společenství, jakým nepochybně obnovená Jednota bratrská v 18. století byla. Publikace je na několika místech doplněna obrazovou přílohou a na konci jmenným, místopisným a pojmovým rejstříkem. Svou drobnohlednou kresbou zobrazující život žen Ochranovské Jednoty je přínosem nejen pro badatele, ale také pro běžné čtenáře zaujaté církevní historií a rolí žen v průběhu církevních dějin 18. století.

Edita Štěříková:
Moravské exulantky v obnovené Jednotě bratrské v 18. století. Obrazy ze života. Kalich v koedici s Občanským sdružením EXULANT, Praha 2014, 536 s.