Za Alenou Dvořákovou roz. Krumlovou
V evangelických rodinách je populární kniha Sourozenecké konstelace. Předkládá výsledky delšího zkoumání amerických psychologů, kteří zjistili, jak velký vliv na sociální rozvoj člověka má, zda je starší bratr sester, popřípadě mladší sestra bratrů.
Alenu Dvořákovou, roz. Krumlovou jsem poznal jako prostřední ze tří dětí chotěbořského stavitele Krumla. Na konferencích Akademické Ymky se po válce začala objevovat její starší sestra Uša Krumlová (občanským jménem Hedvika, provdaná Hamerská) z chotěbořského gymnázia, kde učila nezapomenutelná profesorka Arnoštka Paková. Později jsme poznali i mladšího bratra sester Pepíčka Krumla. Vyznamenal se v bitce o Černý strop. Jeho noční akce byla rozbuškou slavných bojů, jak o nich svědčí i knížka o bitkách vydaná u Emana v roce 2000.
Alena byla jak mladší sestra sestry, tak starší sestra bratra. Účastnila se diskusí v jednom ze čtyř středoškolských kroužků Akademické Ymky, které měly zásadní vliv na duchovní i politickou orientaci mladých lidí. V Chotěboři ho vedla právě Arnoštka Paková. Při velkém zatýkání mladých lidí v Chotěboři, mj. z okruhu Akademické Ymky, na konci roku 1948 či začátkem roku 1949 nebyla prozrazena, zatčen byl ovšem její pozdější manžel Josef Dvořák a jiný člen AY, a to Zdeněk Fousek. Za ním mne do místního vězení propašovala právě profesorka Paková, abych se o celé události informoval od pramene a zjistil, jak můžeme z Prahy pomoci. To se stalo v lednu 1949, kdy nebylo těžké se dostat do vězení jako dostat se opět ven.
Později Alena patřila mezi studenty početného ročníku evangelické bohoslovecké fakulty, tehdy již Komenského. Ti intenzivně prožívali uvolnění roku 1956, a to ještě před legendárním XX. sjezdem, který oficiálně odsoudil „kult osobnosti“. Bohoslovci Pavel Filipi a Jaroslav Vetter kult odvážně zesměšnili na pozadí událostí ve starověkém Egyptě. Výpravy divadelního kusu a zvláště líčení se zúčastnila i výtvarnicky založená a připravená Alena.
Roku 1956 byla ordinována, když se stala seniorátní vikářkou libereckého seniorátu ČCE, a to pro sbor v Rumburku a posléze i v Liberci. Zde zaujala zásadní postoj k tomu, že byl neprávem odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti faráři Hynku Mertovi. A státní souhlas byl vzápětí odňat i jí. Až v roce 1998 jí Synodní rada udělila titul farářky v. v.
Alena se vdala za Josefa Dvořáka, pozoruhodného muže, politického vězně. Žili v Chotěboři a vychovali spolu čtyři děti. Otec Dvořák po léta pracoval výhradně v lese a podle možnosti vypomáhal v chotěbořském městském muzeu a při různých kulturních akcích, zvláště kolem roku 1968. V letech normalizace na něho opět dolehl útlak. Blízkost zdejšího celocírkevního tábora ovšem umožnila oběma manželům vést další diskusní kroužek: přicházeli za nimi někteří účastníci chotěbořských kurzů a také se mohli zúčastnovat i programů v táboře.
Ač vyrůstala ve stínu starší sestry a ocitla se i ve stínu církevním – synodní rada ji v 70. a 80. letech nezveřejnila na seznamu kazatelů bez státního souhlasu, rozeslaného sborům, a v 90. letech ji neuveřejnila ani jako kazatelku v důchodu – věrná farářskému povolání přece zůstala. S manželem po léta udržovali malou „kazatelskou stanici“ zvláště s péčí o děti a mladé lidi – tak, jak jim děti dorůstaly. Slyšel jsem o tom velké chvály, když jsem byl eskortován jako vězeň do Plzně na Bory a zde se setkal s chotěbořským varhaníkem, původně středoškolským profesorem a pak již dlouholetým pracovníkem na železnici, hlídačem atd. Byl to, jak jsme říkávali, integrální římský katolík. Měli jsme dostatek času prohovořit všechny známé, a tak se mi dostalo i svědectví o manželích Dvořákových, o tom, jak vedou děti a co znamenají pro kulturní život města. Bylo to ekumenické svědectví o uplatnění absolventky Komenského fakulty, která v církvi mohla přímo sloužit jen tři roky (1956–1959). Své nadání a vzdělání však vynikajícím způsobem využila při výchově dětí a dalších mladých lidí v ekumenickém duchu, jak jej spolu se svými sourozenci poznala v Akademické Ymce, v působení prof. Pakové a na Komenského fakultě. Starší sestra i mladší bratr ji však o řadu let „předběhli“, a tak jsem je postrádal při loučení v evangelickém kobyliském sboru „U Jákobova žebříku“ 4. května.
Při něm kázal farář Miloš Rejchrt a opřel se o verš „Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství!“ (Přísloví 30,8). Na děti a vnuky se šťastným pastýřským slovem obrátil farář Jan Čapek. Alena Dvořáková, rozená Krumlová se narodila v Chotěboři 19. listopadu 1931 a zemřela v Praze 27. dubna 2009. Pánu Bohu budiž vzdána čest a vysloven dík za život a službu naší sestry a kolegyně.