Číslo

Klub Milady Horákové vydal v dubnu letošního roku v Nakladatelství Eva – Milan Nevole novou publikaci historičky Dr. Zory Dvořákové To byla Milada Horáková. Autorka v ní kromě podrobného sledování celé životní cesty Dr. Milady Horákové – od jejího narození až k ostudnému odsouzení v inscenovaném procesu a justiční vraždě – shromáždila celou řadu fotografií a dokumentů, z nichž mnohé nebyly dosud zveřejněny.

Autorka uvádí, že při přípravě jiné knihy – o následných procesech s Miladou Horákovou a spol. – se jí v rukou mezi ostatními svazky vyšetřovacích spisů objevil fascikl s označením Materiál doličný.

„Byly v něm fotokopie písemných dokumentů týkajících se Milady Horákové. Originály byly už v roce 1998 vydány její dceři paní Janě Kánské.

Ve svazku se však nacházely zapečetěné obálky, o něž se zřejmě po dlouhá léta nikdo nezajímal. Když jsem je otevřela, objevila jsem v nich řadu fotografií Milady Horákové a její rodiny a také legitimace, průkazky a další doklady nejen její, ale i jejího muže Bohuslava Horáka. To vše zabavili pracovníci StB v bytě Horákových pravděpodobně již toho dne, kdy Milada Horáková byla zatčena a její muž uprchl.“

Nalezené rodinné fotografie, poprvé uveřejněné právě v této knize, mění představy o Horákové jako jakési striktní, přísné bytosti. Autorka v rozhovoru s redaktorem Luďkem Navarou (MFD) říká: „Hodně jsem přemýšlela nad tím, jaký je náš pohled na Miladu Horákovou. My jsme fascinováni tou zlobou a tou krutou dobou. Jenže ta fascinace zlem nás ochromuje natolik, že se na Miladu Horákovou díváme z pohledu toho zločinného procesu. Ale těch pohledů je přece více. Naše představa Horákové jako jakési striktní, přísné bytosti neodpovídá skutečnosti. Jen se podívejte na ty fotografie: všude je úsměv. Horáková byla nesmírně vřelá a laskavá. Měli bychom se naučit vnímat ji jako ženu, která byla hluboce lidsky a demokraticky založená. Nesledujme tedy jen proces, ale soustřeďme se i na člověka a zkoumejme, z jakých pohnutek v sobě našel sílu se tomu zlu postavit. Sílu, kterou my dnes tak oceňujeme.“

Evangelického čtenáře bude zajímat, že v kapitole Muž na útěku, popisující útěk Bohuslava Horáka za hranice, je vylíčena pomoc smíchovského faráře Jana Kučery, manželů Pospíšilových (pan Pospíšil byl kronikářem sboru) a novináře Jana Hajšmana, který jako evangelík byl rovněž v úzkém kontaktu s farářem Janem Kučerou.

V knize se také více dozvíme o dalším osudu Ing. Bohuslava Horáka, pocházejícího ze starého evangelického rodu, který po generace hluboce prožíval své evangelictví a angažoval se v laickém vedení Českobratrské církve evangelické.

V závěru má kniha v Poznámkách obsáhlý soupis odkazů na další materiály, dokumenty a svědectví týkajících se Milady Horákové a jejího manžela Bohuslava Horáka.

Zora Dvořáková,
To byla Milada Horáková ve fotografiích a dokumentech
Vydal Klub Milady Horákové
v nakladatelství Eva – Milan Nevole
Vydání první Praha 2009, 190 s.,
ISBN 978-80-254-3813-8