Mesiánští Židé

Číslo

Možná jste již četli článek či knihu o mesiánských Židech. V časopisech, jako je Evangelický týdeník, Slovo z Jeruzaléma a Život víry, o nich vyšla celá řada nekritických příspěvků. Protože protestantský křesťan má věci kritizovat – tedy posuzovat – nabízím zde na celou záležitost pohled vyvažující nekritický obdiv.

1. Mesiánští Židé – jejich počet a podoba jejich sborů

Abychom si uvědomili, jak velkou skupinu mesiánští Židé v Izraeli a ve světě tvoří, předložím nejprve několik statistických údajů. Z 5,8 miliónů obyvatel státu Izrael (bez arabských obyvatel Západního břehu Jordánu a pásma Gazy) je 82 % Židů, což představuje 4 756 000 lidí, 15 % – tedy 870 tisíc – muslimů a 3 % křesťanů, což je 174 tisíc převážně arabských obyvatel Izraele. Odhady počtu mesiánských Židů kolísají mezi 2400 a 4000. Mesiánští Židé jsou v Izraeli organizováni přibližně v osmdesáti malých sborech. Ve Spojených státech je údajně kolem 100 tisíc mesiánských Židů, na celém světě snad až 400 tisíc. Roku 1979, kdy žilo v Izraeli asi 3 milióny židovských obyvatel, se počet mesiánských Židů odhadoval přibližně na 1500–20001. Mírný růst jejich počtu v Izraeli tedy odpovídá růstu židovské populace v Izraeli vůbec. Jaká společenství a lidé se skrývají za touto statistikou?

Teologicky vzato jsou tyto skupiny různé: od klasických luteránů (např. v Haifě, v Tel Avivu a v Jeruzalémě, kde mají jejich společenství povahu diasporních sborů), anglikánů, katolíků a pravoslavných až po skupinky adventistů a svědků Jehovových. Někteří křesťané židovského původu se také účastní běžných křesťanských bohoslužeb, jež se v Izraeli konají také v hebrejštině. Kromě toho existují v Izraeli křesťansky věřící Židé, kteří se žádného shromažďování neúčastní a se svou vírou si vystačí sami. Jejich množství se dá odhadnout na stovky. Příslušníci těchto skupin jsou většinou starousedlíci, jejichž předkové – pokřtění Židé – se přistěhovali do Palestiny před válkou, během ní či těsně po ní. Sami se nijak zvlášť misijně neangažují. Víru předávají převážně svým dětem (a to ne vždy úspěšně). Sbory orientované na tradiční podobu křesťanské zbožnosti jsou však mezi mesiánskými Židy v menšině a ostatní skupiny mesiánských Židů je mají sklon přehlížet.

Největší množství skupin mesiánských Židů je povahou své víry blízké charismatickým či letničním křesťanům, včetně jejich důrazů na osobní obrácení, glosolálii, mantrické zpěvy podle amerických letničních melodií (např. donekonečna opakovaná slova „Ješua Hamašíach“ apod.), i duchovní manipulace a orientace na misii mezi mládeží. Vůdci těchto skupin (např. bratři Benjamin a Ruben Bergerové) bývají buď lidé židovského původu, ve vlastní tradici ovšem nepříliš vzdělaní, nebo křesťané, kteří konvertovali k judaismu.

2. Křesťanští misionáři v Izraeli

Nejprve stručně o praxi křesťanských misionářů z tradičních církví (katolické, pravoslavné, luterské): orientují se buď na duchovní péči o své věřící – poutníky ve Svaté zemi – či na práci mezi Araby (např. světová Jednota bratrská spravuje domov pro mentálně postižené arabské dívky na Hvězdném návrší poblíž Ramallah u Jeruzaléma). Na židovské věřící nejsou tyto misijní projekty zacíleny, Židé jsou totiž vnímáni spíše jako partneři v dialogu. Velmi zajímavé jsou projekty, jež by se daly nazvat sociální misií – např. v rámci tzv. Aktion Sühnezeichnung (Akce na znamení smíření) pracuje mnoho mladých Němců v izraelských sociálních zařízeních.

Jinak ovšem k misii přistupují křesťané orientovaní fundamentalisticky. Michael Krupp k nim uvádí: „Pro mnoho křesťanů, zvláště takových, kteří si svou vírou nejsou docela jisti, však představuje existence živého a sebevědomého židovství problém. Nejvíce znejisťuje tyto křesťany, že právě ti, z kterých pochází Spasitel a spása, nepřijali radostnou zvěst o spáse světa. Proto jsou mnohé evangelikální a letniční kruhy připraveny vydat všechny peníze, jen aby přivedly alespoň některé syny a dcery ‚vyvoleného národa‘ k ‚pravé víře‘.“2 Letniční a evangelikální církve, představující například v USA mnoho desítek miliónů věřících, vypracovaly na základě apokalyptické biblické literatury (Ez, Da, Zj aj.) učení o tom, že Židé předtím, než se obrátí na křesťanství, se musí nastěhovat do Izraele.3 Proto podporují např. vystěhovalectví Židů z Ruska a Ukrajiny. Současně však v Izraeli působí stovky finančně dobře zajištěných misionářů – rozdávají brožurky (sám jsem dostal během jediného roku na koleji Hebrejské univerzity do schránky stejnou brožurku 7×~), oslovují chodce na ulicích i plážích a zvou je na svá shromáždění s bohatým občerstvením a podobně. Pokoušejí se dokázat pravdivost křesťanství na základě Starého zákona, podle metody zaslíbení – naplnění. Hebrejská bible je ovšem tímto způsobem jen velmi těžko interpretovatelná, neboť je to proti jejímu duchu.4 V Jeruzalémě lze od těchto misionářů získat také brožury, snažící se dokázat Ježíšovo mesiášství na základě rabínské literatury a Talmudu. O něco podobného se pokoušeli již mnozí židovští apostaté – například Pablo Christiani (13. stol.) a Jakob Frank (18. stol.). Zřetelně se však jedná o dezinterpretaci textů, jež jsou křesťanstvím ovlivněny jen nepatrně.

Přes mocnou finanční podporu mají tito misionáři jen velmi omezený úspěch – převážně u těch Židů, kteří nejsou dostatečně vzděláni ve vlastní tradici, aby se jim mohli bránit – u jedinců simplicitnějších, emočně labilních a takových, kteří nemají o židovské tradici ani ponětí, jako jsou například mnozí přistěhovalci z bývalého SSSR.

Vzpomenu zde jen dva příběhy: Jeden mi vyprávěl můj přítel, který napsal ve francouzštině velmi přejnou stať o vlivu protestantů na založení státu Izrael „Milénium a křesťanští sionisté“. Rozhodl se seznámit blíže s tím, co teoreticky popsal, a navštívil „Křesťanské velvyslanectví“ v Jeruzalémě: „Že měli při modlitbách zdvižené ruce, to bych pokládal za součást jejich projevu víry. Pak tam ale ke mně přišel jejich vedoucí, křečovitě mě objal a říkal mi: „My tě máme rádi“. Potom tam nějaká žena dostala zřejmě hysterický záchvat, spadla na zem, začala se zmítat a ostatní se chovali, jako by to bylo něco docela normálního. Když jsou emocionálně narušení, tak mají zůstat doma a neobtěžovat tím ostatní…“

Michael Krupp, německý evangelický teolog, který učí na Hebrejské univerzitě Talmud, popsal následující příběh z místa svého bydliště: „V Ein Kerem, malebném předměstí Jeruzaléma, které je podle tradice rodištěm Jana Křtitele, se jednou slavily narozeniny. Klášter zde sousedí s příbytky mnoha orientálních Židů. Shromáždilo se mnoho jemenských Židů a několik jeptišek a mnichů, protože oslavenkyně byla řádová sestra byzantského řádu theofanie. Pozvala také dva muže, kteří si krátce předtím postavili na kopci jeden z nejkrásnějších domů ve vesnici, který musel stát několik miliónů dolarů. Když byla nálada v nejlepším, povstal jeden z cizích mužů a začal vyprávět. Mluvil o Ježíši, který všechny miluje a chce, aby všichni lidé byli spaseni. Jemenovité, kterým byla tato řeč zřejmě určena, mu nerozuměli a nevěděli, co jim chtěl říci. V Jemenu nejsou žádní křesťané, a tak se s tímto způsobem vyjadřování nikdy nesetkali. Všimli si však, že ten cizinec mluví přátelsky a chce určitě jen dobré, a tak mu poklepávali po ramenou a říkali mu, že také oni ho mají rádi.

Ony muže jsem tehdy neznal. Byli to bratři Bergerovi, dva američtí Židé, kteří přestoupili ke křesťanství. Později jsem je chtěl navštívit v jejich domě. Ale nemohl jsem se dostat dovnitř. Je totiž obklopen zdí a ještě plotem z ostnatého drátu. V koridoru mezi zdí a plotem neustále pobíhají a štěkají hlídací psi. Ten jejich dům je vlastně pevnost. Nedokáži si představit, že by v Ein Kerem, kde bydlím, měl někdo něco proti těmto dvěma mužům, aby se museli tak zabarikádovat.“5

(pokračování příště)

Poznámky

1 Hansen KaiKjaer, Kvarme Chr. M. Ole, Messianische Juden, Judenchristen in Israel, Verlag der Ev.Luth. Mission, Erlangen 1983, s. 30.

2 Religionen in Israel, 6. Jahrgang, 1–2000, s. 11

3 Součástí učení alespoň některých z nich ovšem také je, že ještě před Kristovým příchodem dojde ke katastrofě, v níž vyhynou dvě třetiny Židů na celém světě. Jejich přístup se proto ostýchám nazvat filosemitismem.

4 Jako příklad misijně zaměřené brožury, tištěné v hebrejštině ve velkých nákladech, mohu uvést Tři poselství Izraeli bývalého profesora filosofie Dereka Prince. První část O kom mluví prorok dokládá na základě Nového zákona, že „trpící služebník Hospodinův“ (Iz 53) je Ježíš; druhou tvoří seznam 27 citátů ze Starého a Nového zákona, který se snaží doložit, že prorokem „jako byl Mojžíš“ (Dt 18,18n) je míněn právě Ježíš; třetí, zřetelně nejspornější část se jmenuje Proč Židé trpí odpověď na velkou otázku židovských dějin. Prince odpovídá, že je to následek zamítnutí posledního Božího proroka, Ježíše (Sk 3,22–26).

5 Religionen in Israel, 6. Jahrgang, 1–2000, s. 10.