V úterý 30. října jsem v televizí viděl první besedu o křesťanství, při níž se mi nedostavil obvyklý už pocit diskreditace a nepatřičnosti. Jestliže v čase posledních křeči normalizace křesťanský divák rudnul vzteky nad nehoráznostmi, které prostřednictvím obrazovky servírovali národu tehdejší církevní „mírotvorci“, jestliže se tentýž divák po převratu musel leckdy stydět za povrchní vítězoslávu a plytké náboženské řeči, pak Křesťanský telefon byl konečně autentickou ukázkou myšlení víry a naznačil ateistické televizní obci, že křesťanství asi nebude jen „slávnostná omša“, popřípadě zas jedna ideologie s nezbytnými politickými rejdy, ale především určitý přístup k životu, seriózní a odpovědně zvažující.
Redaktor nově vzniklé redakce náboženského vysílání vikář Michael Otřísal představil divákům tyto hosty: prof. Kučeru, děkana Husitské fakulty UK; Jana Čapka, faráře ČCE, Aleše Opatrného z pražského arcibiskupství; hudebního skladatele Petra Ebena; dětského psychologa Zdeňka Matějčka, poslance FS Jana Sokola a poslance ČNR Jiřího Payna. Těmto pánům (ne že bych měl něco s feminismem, ale pohledné inteligentní děvče v té společnosti citelně scházelo) mohli diváci adresovat telefonické dotazy. Po úvodním kole, přece jen trochu škrobeném a evidentně předem domluveném, začaly telefony drnčet a člověk najednou nestačil litovat, že je na všechno tak málo času. Nechci zabíhat do podrobností jednotlivých témat a už vůbec nemíním hodnotit, jak se komu co povedlo vyjádřit. Před pohotovými reakcemi diskutujících klobouk dolů. Chci jenom zmínit několik zajímavých (protože sporných) odpovědí.
Pozoruhodným způsobem vysvětlil Jan Sokol rozdíl mezi katolictvím a protestantismem, když řekl, že pro katolíka je církev záležitosti posvátnou, zatímco protestant klade více důraz na individuální vztah k Bohu bez prostřednictví církve, kterou chápe víceméně na úrovni spolku. Toto vysvětlení mohlo divákům leccos ozřejmit, přestože protestanté sami by s ním mohli jen těžko beze zbytku souhlasit. Pro veřejnost byly jistě také užitečné rozpaky prof. Matějčka nad vyučováním náboženství ve školách, ani zde ovšem nebyl čas na argumenty pro a proti. Ostatně, dr. Matějček nakonec sám uzavřel, že přes všechny výhrady je pro. Pokud jde o to hlavni, tj. evangelium, nejusilovněji se je pokoušel vyjádřit Jan Čapek při řeči o pornografii a nevěstincich. Mnohé diváky svou velkorysostí překvapil, mnohé církevníky jistě pobouřil. Evangelium takové je – hříšným a nemravným dává naději, zatímco zbožným moralistům na frak. Oběma ovšem říká: jdi a nehřeš víc, resp. čiňte pokání a věřte evangeliu – toto nesmlčitelné už bohužel v tom chvatu nestihlo zaznít.
Ačkoli jistě nezůstane ušetřen kritických výhrad, celkově lze Křesťanský telefon jedině přivítat a popřát mu „dobrý cvrkot“ při výběru témat a zejména při výběru diskutujících, neboť především na jejich skladbě bude patrně úroveň dalších pokračování záviset. První pokus nebyl špatný.
Na závěr ještě doušku panu redaktorovi: Neskrývej, Michale, před kamerou svůj zvláštně pichlavý šarm. Pokud se „navzdory mániček smutku“ nemíníš vrátit k původní vizáži, pak se tam, prosím, občas aspoň zahihněj.