Hutně a chutně 8/2017

„Irák Sýrie Eritrea Afghánistán Súdán Libye… jsou podřezané žíly. (…) Světadíl Afričanů z hlubiny Atlantiku – světadíl bez adresy, kde se v podpalubí otrokářských lodí po celá dlouhá staletí vesele drtil samotný základ Afriky, starších bratří lidského plemene – se za stejného zděšení prolíná se svým dvojníkem ve Středozemním moři. Ledová modř, zapomenuté světlo! Je to jako obří škytavka, křeč našich dějin, jasné zvratky – opravdu nový začátek ne toho, co tady už jednou bylo, ale znovu vypuštěných, obecně schválených sil hrůzy.“ (Esej Patricka Chamoiseau Bratři uprchlíci)

„Pokud jsem dobře sledovala, zmínka o Kristu se objevila pouze v závěru (ve vedlejší větě). Zvěstování v bohoslužbě samozřejmě nestojí jen na konkrétních použitých pojmech ani jenom na kázání, přesto jen tak pro zajímavost (přibližná) lexikální analýza: cca 15× státnost/státní/státotvorný apod., cca 12× volby/volit/volič, asi 8× (naše/tato) země, a asi 5× národ. Několikrát „naše děti“ a asi jednou láska. „Bůh“ (kromě jednoho spojení „s Boží pomocí“), „Duch svatý“, „milosrdenství“ nebo živý „Kristus“ nula bodů. (Jana Hoffmanová v diskusi o letošním svatováclavském kázání na Facebooku)