Když byl Miloš Rejchrt volen v Senátu do etické komise pro uznávání statutu odbojáře, vyjádřil se k Zákonu o 3. odboji vskutku chartisticky (tj. jako ten, kdo vládnoucímu establishmentu připomíná obsah přijatých zákonů):
„Jsem také rád, že zákon za jedinou formu odporu proti totalitnímu režimu v Československu nepovažuje toliko ozbrojený odpor a provádění sabotáží, ale i autorství petic nebo obdobných materiálů nebo veřejných vyjádření zaměřených přímo či nepřímo na obnovu svobody a demokracie. Tohoto nenásilného dění jsem se aktivně účastnil v Chartě 77 v roce 1980 jako její mluvčí a spoluautor vícera dokumentů. Byl to například Otevřený dopis prezidentu Husákovi s výmluvným titulem Ruce pryč od Polska nebo v roce 1985 tak zvaná Pražská výzva, kde se poprvé ze zemí východního bloku objevilo přiznání práva občanům obou německých států na sjednocení.
Vzpomínám dobře, že dopis prezidentu Husákovi jsme psali společně s Jiřím Hájkem, podílela se na něm a podepsali ho spolumluvčí Marie Hromádková a Ladislav Lis a idea Pražské výzvy vzešla od Jaroslava Šabaty a Jiřího Dienstbiera.
A proč o tom mluvím v souvislosti s etickou komisí? Proto, že všichni, které jsem zmínil, bývali snad do roku 1969 členy KSČ. Nemohu a nechci zapřít své přátelství s nimi a vděčnost za jejich statečné disidentství a za příkladnou občanskou odvahu. A nemohu také skrýt svou nespokojenost s tím, že podle §4 odst. 1 bod c) jsou z kategorie účastníků odboje a odporu proti totalitnímu režimu někdejší komunisté principiálně vyňati. Vždyť někteří z nich byli postiženi i dlouhodobým vězněním, ochranným dohledem a trvalou policejní šikanou, a to všechno na sebe přivolali tím, že bránili hodnoty demokracie a zastávali se třeba ve Výboru nespravedlivě stíhaných spoluobčanů, kteří byli represivním státním aparátem za vedoucí úlohy KSČ ponižováni, pracovně diskriminováni a jinak sužováni.
Naštěstí ten zákon č. 262/2011 Sb. není tak rigidní, že by všem bývalým členům KSČ zcela neúprosně odepřel přiznání zásluh o prosazování svobody a demokracie. Etická komise bude posuzovat případy sporné a jakkoli je její činnost poměrně úzce vymezena, nabízí prostor pro rozpravu a rozhodování. A tím i pro žádoucí nedokonalé a nikdy nekončící vyrovnávání s naší národní minulostí vůbec. Proto jsem kandidaturu na členství v této komisi přijal. Děkuji vám za pozornost.“
„Hebe je krásné jméno, byla to bohyně věčné mladosti a číšnice olympských bohů. Na Hebe Kohlbruggovou to sedí, protože tato stará dáma, bezmála stoletá, působí neuvěřitelně svěže a pochlubila se, že jí opět na dalších pět let prodloužili řidičák. Ani analogie s roznášením božských pokrmů a nápojů nevychází naprázdno: Hebe přinášela, přivážela to, po čem lidé skutečně hladověli…“ (Monika Žárská ve Zpravodaji společnosti NE-BE 2011)
Pořad o Boženě Komárkové, „největší české filosofce XX. století“, vysílal ČRos 6 19. 2. Viz http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2560823 Kvalitu podání už posuďte sami.
t.