Cizincem jsem byl, a přijali jste mne

Číslo

aneb adepti církevního azylu – tentokrát ze Sýrie

Za OPU připravila Beáta Szakácsová

Od začátku občanské války v Sýrii stojí lékaři před rozhodnutím, zda ošetřovat zraněné demonstranty a riskovat tím svůj život, anebo zapomenout na Hippokratovu přísahu, kterou složili, a zachránit se tím.

Pan Dr. N. F, palestinský uprchlík narozený v Sýrii, se rozhodl zraněným demonstrantům pomoc poskytnout. Snažil se dodržovat veškerá bezpečnostní opatření – zraněné neošetřoval ve své ordinaci, ale vždy se za nimi dostavil na domluvené místo, přičemž cestou vyměnil několik taxíků, aby bylo náročnější ho sledovat. Aby uchránil svou rodinu, o ošetřování demonstrantů jim neřekl. Až když došlo k opakovanému zajištění demonstranta, kterého pan Dr. N. F. ošetřil, hrozilo, že pod nátlakem mučení vyzradí také jméno lékaře, který mu pomohl. Vzhledem k tomu, že pan N. F. měl informace o osudu jiných lékařů, o nichž se bezpečnostní složky dozvěděly, že ošetřovali demonstranty, rozhodl se okamžitě vycestovat. V tu chvíli měl on i jeho syn platné vízum vydané na základě pozvání jeho bratra, který je občanem České republiky, takže mohl Sýrii opustit dřív, než začal být hledán. Jeho manželka a dcera ale platná víza neměly a musely zůstat v Sýrii. Plánovali co nejdřív zajistit jejich vycestování ze Sýrie a rodinu sloučit. Kromě manželky a dcery zanechal pan N. F. v březnu 2012 v Damašku svůj dům, svoji ordinaci a všechno, co se mu za dosavadní život podařilo vybudovat.

Po několika dnech se po panu Dr. N. F. začali vyptávat příslušníci bezpečnostních složek. Potvrdilo se tedy, že vycestováním ze Sýrie se ochránil před mučením, případně zabitím. Hledali ho doma i v ordinaci. Byla vyslýchána jeho manželka i sestřička, která pracovala v jeho ordinaci. Manželka a dcera uprchly kvůli hrozícímu nebezpečí k příbuzným do Bejrútu. České vízum dosud neměly. Manželka získala povolení pobývat v Libanonu šest měsíců s možností prodloužení. Problém vyvstal u dcery pana N. F., která je (po otci) palestinským uprchlíkem, a tedy osobou bez státní příslušnosti. Povolení k pobytu v Libanonu získala pouze na tři měsíce a prodloužení víza nebylo dle libanonských úřadů možné.

Mezitím pan N. F. požádal v České republice o udělení mezinárodní ochrany. Snažil se zařídit víza pro svou manželku a dceru na základě pozvání svého bratra, avšak cizinecká policie odmítla jeho bratrovi pozvání osvědčit s poukazem na to, že pan N. F. využil české vízum (udělené na základě bratrova pozvání k přicestování do ČR) k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Až na základě intervence Organizace pro pomoc uprchlíkům, která poukázala na to, že cizinecká policie překročila pravomoc, a na znění zákona o pobytu cizinců, který vymezuje, kdy může k odepření osvědčení pozvání dojít, získal pan N. F. pro manželku a dceru osvědčená pozvání. Samotné osvědčené pozvání je však pouze prvním krokem. Vzápětí rodina narazila na další problém: české zastupitelství v Bejrútu odmítlo nabrat žádost o vízum, protože manželka ani dcera nemají v Libanonu povolení trvalému pobytu. Mají si podat žádost o vízum ve své domovské zemi, na zastupitelském úřadu v Damašku. Zároveň hrozilo, že vízum, na které právní nárok není a jehož udělení závisí od rozhodnutí ministerstva zahraničních věcí, stejně nakonec uděleno nebude. Až poté, co český zastupitelský úřad v Damašku přestal vzhledem ke špatné bezpečnostní situaci víza vydávat, mohly manželka s dcerou pana N. F. žádost o vízum na zastupitelském úřadě v Bejrútu podat. Vízum jim naštěstí uděleno bylo a rodina se po devíti měsících v prosinci 2012 setkala na letišti Václava Havla v Praze.

Jelikož vydání krátkodobého víza nebylo jisté, požádali jsme v září 2012 Ministerstvo vnitra ČR, aby zohlednilo situace rodiny pana N. F. a vydalo rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany v co nejkratší lhůtě. Pokud by totiž měl pan N. F. azyl již udělený, stal by se osobou oprávněnou ke sloučení rodiny a jeho rodina by měla na vydání povolení k pobytu právní nárok. Ministerstvo vnitra do týdne od podání naší žádosti provedlo se žadatelem pohovor, avšak k vydání rozhodnutí nedošlo. V listopadu 2012 jsme se tedy obrátili se žádostí o učinění opatření proti nečinnosti na ministra vnitra ČR, avšak ten naší žádosti nevyhověl, mimo jiné s argumentem, že ministerstvo má ze zákona možnost si lhůtu pro vydání rozhodnutí prodloužit. Možnost prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o mezinárodní ochraně je de facto neomezená, proto jsme se domáhali nařízení povinnosti ministerstvu vydat rozhodnutí prostřednictvím žaloby u Městského soudu v Praze. Žalobu jsme podali poté, co byla lhůta pro vydání rozhodnutí začátkem února opět prodloužena. V současné chvíli čekáme na kroky soudu, přičemž opět může trvat měsíce, než vůbec Městský soud v Praze o žalobě rozhodne. A tak pan N. F. již déle než 10 měsíců čeká v nejistotě, zda bude jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany vyhověno nebo ne. Prvních 12 měsíců od podání žádosti přitom nemůže pracovat, a tak mu skutečně nezbude nic jiného, než čekat na vydání rozhodnutí a spoléhat na to, že vše dobře dopadne.

O situaci v Sýrii:

Podle informací organizace Lékaři bez hranic si již dva roky trvající konflikt v Sýrii vyžádal již 70 000 mrtvých, počet lidí, kteří museli opustit své domovy, přesáhl již 1. 000. 000. Probíhající boje denně ohrožují životy civilistů, kteří však často ani utéci nemohou. Svědectví osob vypovídají o bezútěšné situaci, s kterou obyvatelé Sýrie denně zápasí. V poslední době se objevují spekulace o tom, že Sýrie se stala obětí mezinárodního spiknutí, existují i názory, podle kterých již syrská revoluce skončila a současné nepokoje jsou pouze řáděním islamistických band. Ing. Rachid Khalil, představitel Iniciativy pro svobodnou Sýrii, kterého jsme v této souvislosti požádali o vyjádření, s tím nesouhlasí.

„Po dvou letech každodenního vraždění všemi možnými zbraněmi ze strany režimu B. Assada, za přihlížení mezinárodního společenství, které vydává pouze odsuzující prázdná prohlášení, ke všemu Rusko a Írán zásobují assadovský režim vším možným, aby se udržel. Syrská revoluce je o svobodě a lidské důstojnosti a řeči o její radikalizaci jsou výmysly režimu. Všichni víme a věříme tomu, že v Sýrii není místo pro extrémisty, a že multikulturní Sýrie je kolébkou civilizace a její lidé nedovolí nikomu, aby zneužili svou zemi k nekalým cílům.“

Prohlášení solidarity české veřejnosti s trpícími syrskými civilisty a apel na urychlené otevření všech koridorů pro humanitární pomoc.

Dne 15. 3. 2013 to budou již dva roky od potlačení první protivládní demonstrace v Sýrii. Od té doby k nám denně přicházejí zprávy o narůstajících počtech mrtvých na obou stranách konfliktu. Nemůžeme již jen sčítat mrtvé a uprchlíky, nemůžeme zůstat lhostejní. Chceme vyjádřit zájem, solidaritu české veřejnosti s trpícími syrskými civilisty. Cítíme i se Syřany žijícími v České republice, na nichž vidíme, jak se trápí situací svých rodin v Sýrii.

Chceme také apelovat na otevření všech koridorů pro humanitární pomoc, zejména těch přeshraničních, které umožní doručit pomoc všem potřebným.

Krize v Sýrii dosahuje děsivých rozměrů, humanitární pomoc zde potřebuje více než 4 miliony lidí. Nejméně polovina z nich jsou uprchlíky ve vlastní zemi. Ceny mouky a paliva rostou. Stále více lidí nemá prostředky ani na základní potraviny. Boje ničí domovy a lidé jsou nuceni spát na ulicích, v mešitách a ve školách. Lékařská péče je zcela nedostatečná. Nouze postupně dramaticky narůstá.

Vysoký komisař pro uprchlíky OSN odhaduje, že vedle oficiálně registrovaných 800 tisíc uprchlíků opustilo zemi dalších 200 tisíc Syřanů, kteří žijí v sousedních státech (jako neregistrovaní) a o jejichž osudu existuje jen málo informací. Počet uprchlíků se zvyšuje každým dnem.

Řešení ze strany mezinárodního společenství je zablokované v Radě bezpečnosti OSN. Co však lze zásadně změnit, je systém doručování humanitární pomoci tak, aby se dostala všem potřebným – podstatná část Sýrie (na severu země) se nachází mimo kontrolu vlády a o další území se stále bojuje.

Naprostá většina institucionální pomoci (OSN, členské státy, Evropská komise, atd.) je však distribuována na vládou ovládaných územích nebo uprchlíkům, kteří pobývají mimo svou vlast. Ačkoliv se OSN v současné době usilovně snaží o doručování pomoci z Damašku na sever – a to i na území kontrolovaná opozicí – tento přístup nemůže z praktických a bezpečnostních důvodů naplnit všechny potřeby obyvatel severní Sýrie. Jediným řešením je otevření přeshraničních koridorů z Turecka.

Na donorské konferenci v Kuvajtu dne 30. 1. 2013 bylo přislíbeno na humanitární pomoc dostatek prostředků. Nicméně není jasné, jakým způsobem se k potřebným lidem dostane. Proto apelujeme na OSN, aby využila všech možností k vytvoření nových přeshraničních humanitárních koridorů a začala pomoc potřeným obyvatelům koordinovat a rovnoměrně distribuovat po celém území.

Apelujeme na české a evropské politiky a na zástupce agentur OSN, aby systém doručování humanitární pomoci změnili, s cílem naplnit potřeby všech trpících civilistů, tj. nejen těch žijících na území ovládaném syrskou vládou.

My níže podepsaní se solidarizujeme s trpícími syrskými civilisty a doufáme, že se jim brzy dostane potřebné pomoci. Přejeme jim, aby svůj život mohli žít v klidu a podle svých představ.

Autoři dopisu:

Věra Roubalová Kostlánová, psychoterapeutka

František Kostlán, publicista

Text petice s možností podepsat