Jako autora, který má „pod kůží všechny ty biblické příběhy a obrazy“, představuje čtenářům dílo Petra P. Payna Tomáš Weiss v Knihovně LN 27. 8.: „Skrze sestavování slov do vět, skrze zákony řeči se možná lze probourat k nějakému smyslu, k nějakému uchopení vlastní existence. Důvěra, že to slovo dokáže, je u Payna až umanutá. Psaní jako pokračování kázání v životě po kostele, bez moralizování, s přítomností vší bídy, která se postupně na člověka nabaluje.“
„Na bohoslužbách ve velice strohé evangelické modlitebně … jsem se stejně většinou koukal z okna. A za oknem to jelo: zahrada, za ní ulice, lidé a provoz, čtyři řady lip…“ uvádí malíř Jan Merta svou odpověď na otázky, jak se v jeho malování projevilo, že pochází z rodiny evangelického faráře, a pokračuje: „V evangelickém prostředí se klade silný důraz na slovo … obrazy byly potom aspoň pro mne svobodnější v tom smyslu, že s náboženstvím nesouvisely. Jako když čteš knihu, která nemá ilustrace, a pak knihu, která ilustrace má. U té druhé si čtenář sotva vytváří vlastní obraz. To není kritika katolické ikonografie, ale vyjádření faktu, že někdo má ikonografii jinak. … Ve Van Goghově díle je určitá mystičnost, která provází umění do úplné současnosti. Ta má jistě civilnější podobu a religiozita je v něm obsažená skrytým, odlišným způsobem.“ Rozhovor při příležitosti retrospektivní výstavy Obrazy a práce na papíře 1985–2005 (Pražákův palác Moravské galerie Brno) s malířem vedl J. Mlejnek a přinesla ho příloha Revue Politika Proglas 3/2005.
První bohoslužby po požáru kostela před dvěma roky konal rumburský sbor ČCE v neděli 28. srpna. Pozvánka byla příznačně nadepsaná „zastávka na cestě“, neboť rumburští toho sice hodně zvládli, mj. i díky široké pomoci, ale obnova stále pokračuje.
„Barokní kostel nebo kapličku už nikdo nezničí. Málo starou funkcionalistickou vilu nebo industriální továrnu kdokoliv,“ upozorňuje na závěr rozhovoru v Bratrstvu č. 6 architekt David Vávra.
Takto pozdravil nově jmenovaného ministra kultury J. Patočka v LtN 34: „… může se opevňovat v roli nepříliš důmyslného Paroubkova maskota … a u toho bezděčně obveselovat kulturní obec větami, jakoby napsanými tvůrci České sody. … (ale) ministr Jandák řekl také ‚Pojďme vést v této společnosti kultivovaný dialog.‘ Myslím, že je naší povinností pokusit se jej u této věty přidržet a do dna prozkoumat, co jí chtěl přesně říct.“
V Jimramově bylo 26. 8. Otevřeno a v zas Praze koncertovala Patti Smith. Sotva tuší, že po jednom z jejích hitů (textoval J. Plíšek) se jmenuje zpěvník evangelické mládeže. Evangelická mládež zas možná netuší, že svou první desku kdysi otevřela zahořklým „Jesus died for somebody’s sins not for mine“ (Za něčí hříchy Ježíš zemřel, ale ne za moje – Gloria, Horses) a svým způsobem tak přispěla do debaty, nakolik a v jakém smyslu je zástupná smrt Kristova centrem křesťanství (naposledy o tom vedli spor P. Černý a J. S. Trojan letos na jaře). Pattin rimbaudovský vzdor signalizuje, jak snadno se z teologie zástupné smrti stává odpor vzbuzující ideologie. Pokud by se tento nábožensko kulturní kontext někomu chtělo zkoumat, Protestant mu rád dá prostor.
„Můžeme si je představit jako dva muže – Pepu a Karla, kteří jsou spolu víc, než je zdrávo. Následující výzkum se snaží určit, zda v této partě kazí víc Pepa Karla, nebo Karel Pepu, a nebo zda byli oba zkažení až do morku kostí už od začátku.“ Těmito slovy osvětluje v LtN 35 psycholog Jeroným Klimeš, jak se zkoumá vliv násilnické produkce v médiích (TV) na děti. Vyrovnává se tím i s námitkou mediálního odborníka Tomáše Trampoty, že „intenzivní sledování televize nemusí být nutně příčinou, ale může být i průvodním jevem (patologických jevů).“ Klimeš uzavírá: „Už dnes je však jasné, že ti dva tvoří špatnou partu.“ Pokud by chtěl někdo provézt výzkum, jak jsou na tom ve srovnání s vrstevníky děti vyrůstající bez televize, nabízí redakce Protestanta zprostředkování jistého počtu vzorků.
V neděli 18. září od 21.30 uslyšíte na ČRo 2 (Praha) rozhovor s Jiřím Šimsou a čtení z jeho básnické sbírky Navzdory.