9/2018

Pasiž beránky mé

Zabýval jsem se nedávno opět textem ze závěru evangelia podle Jana, kde Ježíš mj. pověřuje Petra pastýřskou službou. Janovo vyprávění mne při prvním čtení dráždívá jakýmsi vzduchoprázdnem, v němž Ježíšova slova zaznívají. Jakoby mělo tendenci odpoutávat se od světa zkušeností, jimž se říká „reálný život“. Podobně i scéna na břehu Tiberiadského jezera, kde se Ježíš pověřuje Petra „Pas mé beránky“. K čemu se to pastýřství vztahuje?

Mezi Švýcarskem, Československem a Mexikem

17. října zemřel nečekaně ve věku 77 let farář Bernard Martin, který se „rád se považoval za českého bratra, i když jeho mateřštinou byla francouzština a byl vděčným občanem švýcarského spříseženstva.“ Patřil k „redakčním poradcům“ Protestanta a doufáme, že se podaří dotáhnout jeho projekt spolupráce s časopisem francouzských reformovaných Reformed. Jako připomínku jeho rozkročení, které sahalo až do Mexika, otiskujeme závěr jeho delšího zamyšlení o napětí mezi církevní institucí a ježíšovským hnutím. Vystihuje typické důrazy jeho myšlení.

Stále živé mikróby boľševizmu

Několik let nám do redakce chodí Tvorba, revue pre literatúru a kultúru, vydávaná čtvrtletně slovenskými evangelíky. Založil ji básník Emil Boleslav Lukáč, po obnovení v r. 1990 vychází již 28. ročník. Redakce si všímá i česko-slovenských témat, číslo 3/2018 přináší obsáhlé texty, věnované 100. výročí založení republiky a 50. výročí sovětské okupace. Ivan Čičmanec svůj text uzavírá slovy, aktuálními zdaleka nejen na Slovensku:

Diskuse o české otázce

Česká společnost byla na konci 19. století kulturně a národnostně konstituovaná, ekonomicky byla vyspělou částí Rakouska-Uherska, chyběl jí vlastní stát. Motorem národního obrození byl kulturní nacionalismus a občanská společnost (Hroch, Urban, Löwenstein). Měla zastoupení v říšském parlamentu, ale její postavení nebylo po rakousko-uherském vyrovnání (1867) rovnoprávné s Němci a Maďary. Filosof a sociolog T. G. Masaryk napsal Českou otázku (1895), která se stala podnětem k debatám, jež se vedou dodnes.

Uvnitř listopadu bývá srdce přehřáté

Rána probouzená do šera a ševelu deště za okny, do sebe vhroužené hrdličky v ubývajícím listí bříz – loučí, na konci října vrcholky nesou sotva pár listů, při zemi ještě stále zelené. Končí říjen; do týdne bude všechno už prchavě měděné, do týdne se nade dny usadí mlha, doma bílá a tvárná nad lesy, v Praze popelavá, zneviditelňující město. V oknech svíce vyhlížejí dušičky – brzy průvodem potáhnou na hřbitov nade vsí.

Všechno v tomto představení je pravda

V den stého výročí založení Československa se v Divadle pod Palmovkou odehrála hra Spravedlnost polského režiséra Michała Zadara. Stalo se tak v rámci festivalu Palm Off Fest 2018, na němž, stejně jako minulý rok, vystoupil varšavský soubor Teatr Powszechny. Hra Spravedlnost je ojedinělá tím, že směřuje divákův pohled do minulosti a konfrontuje jej s přítomností, v níž se řada národů vyrovnává s problémem soužití s menšinami. Vrací nás do r. 1968, kdy v Polsku proběhla masová emigrace 13 000 Židů.

K debatě o ochraně znevýhodněných

Vejdete-li do kterékoli autoopravářské dílny, bude na vás z některé stěny shlížet kalendář s odhalenými krasotinkami, vystavujícími většinou už docela nepokrytě své primární i sekundární pohlavní znaky. Zkuste si v tom prostředí a na té stěně představit v podobných pozicích představit mužské protějšky: nakolik byste to považovali za vkusné a zejména za podobně samozřejmé (neřkuli příjemné) – jako něco, co prostě patří k věci?

Několik poznámek k dokumentu Masaryk a náboženství

Je bezesporu dobré, že se v České televizi (byť v mediálním ghettu pro křesťany zvaném Křesťanský magazín) objevilo téma Masaryk a náboženství. A je hezké, že kolega Martin Chadima při vykreslení duchovního profilu Masaryka postupoval chronologicky, tedy po historické linii, což (aspoň potencionálně) umožňuje ukázat vývoj a zrání. Pořad byl nejzdařilejší tam, kde autor ukázal místa (většinou kostely), která jsou spojené s duchovní orientací Masaryka.