Petr Pazdera Payne

Veškerá poiésis, umění, filosofie, náboženská řeč, pouze v odkazu hovoří „o“ ryzím a pravém, ona sama tím ryzím v žádné podobě, nízké či vysoké, není a ani být nemůže.

Filmové titulky k chorálu ve srovnání s Biblí kralickou

Kdo dneska ví, kdo byli Kératry, Baillot, Dupin, Persil, Guizot? A jak se jmenovali ti další poslanci, průmyslníci, starostové, ministři, advokáti či bankýři, známí ve Francii kolem roku 1832? Svou dobou byli důležití, ale do dneška přetrvali jen někteří z nich jako sochařské karikatury Honoré Daumiera.

PKP 02/2008: Zjevení 10,1–6 v překladu Jiřího Mrázka

PKP 9/09 Petr Pazdera Payne: pracovní překlad Žalmu 45

S doprovodem na lyry
synům Kóracha
rozjímavá píseň o lásce



Srdce mé překypuje krásnými slovy

přednesu králi své verše,
můj jazyk je pero hbitého písaře.

„Tlak, strašlivý tlak. Přední řady prchaly před ranami a uvnitř se chvílemi těžko dýchalo. Pak příjezd dvou obrněných transportérů. Konec. Co chtějí? Začnou střílet? Kotel lidí se zmítal, řízen jen pudem sebezáchovy. Přestal jsem pořádně vnímat, co se děje. Strach, ohromný strach, panická hrůza. Probíhal jsem uličkou mlátících příslušníků v podloubí na rohu Mikulandské. Měl jsem štěstí.

Poznámka ke knize Tomáše Sedláčka: Ekonomie dobra a zla (viz Protestant 6/09)

PKP 1/09: překlad Žalmu 77

Píseň s jechutonským hudebním doprovodem pro Azafa

Pozvedám svůj hlas k Bohu,

křičím k Bohu zplna hrdla,

aby mě zaslechl.

Když jsem se dostal do úzkých,

za dne jsem hledal Pána,

a s nocí se má síla vytrácela;

nešlo to zadržet,

moje duše se nedala utišit.

Cestopisná povídka

Být židem sám za sebe, vyjití z Egypta znovuprožít, zemí zaslíbenou projít, soukromou ilegální imigraci podstoupit, být jedním z nich – ale sám, bez spříseženství, bez pobratřenství, bez společenství.