Dalibor Antalík

Jestliže se kniha Přísloví soustřeďuje na povinnosti člověka, mezi něž prvořadně patří zápas o spravedlnost, a jestliže kniha Kazatel přemýšlí o posledním smyslu existence spravedlivého i nespravedlivého, pak si třetí z klíčových mudroslovných děl Starého zákona – kniha Jób – bere na mušku otázku utrpení toho, kdo o spravedlnost us

V knize Kazatel (hebrejsky Kohelet) čtenář nenalezne řeč o zjevení, o zákonu, o smlouvě s Hospodinem. Zato se v ní mluví o lidském životě se vším všudy – pěkně od podlahy: „Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy, slova… jako vbité hřeby“ (Kaz 12,10n).

Starozákonní kniha Přísloví, jejíž hebrejský název m^ešálím znamená doslova „připodobnění“, „příměry“, je ukázkovou sbírkou moudrých rčení a aforismů.

Legendární aramejský mudrc Achíkar varoval: „Nenapínej svůj luk a nepřikládej šíp proti spravedlivému, aby mu bohové nepřišli na pomoc a neobrátili jej proti tobě“ (Achíkar IX,1). Našince přitom nejspíše napadne obdobné: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Tahle parafráze biblického přísloví (Př 26,27) totiž zakořenila i v české slovesnosti.

Izajáš 51,9–11.14

Když si redaktoři starozákonní knihy Přísloví lámali hlavu s tím, co by jejímu čtenáři mělo padnout do oka na prvním místě, nastínili v úvodu záměr svého díla: sbírku moudrých naučení sestavili „k osvojení si … spravedlnosti, práva a přímosti“ (Př 1,3).

Nejedno náboženství vytvořilo představu světového řádu, jakéhosi vnitřního principu bytí. V Egyptě tuto funkci plnila maat, u Sumerů me, v akkadské Mezopotámii parsu, v řeckém myšlení logos, v hinduismu rta či dharma, v konfucianismu li, v taoismu tao atd.

Napříč biblickou stejně jako mimobiblickou sapienciální tradicí zaznívá, že dobrým vysvědčením pro moudrost je její starobylý původ. „Jen se zeptej předešlého pokolení, a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet“, radí Jóbovi Bildad Šúchský (Jb 8,8).

Každý by měl dbát na to, aby nežil zhlouple. K tomu jistě není třeba stávat se – po řecku řečeno – filosofem, milovníkem moudrosti z povolání. Tak jako Starý a Nový zákon prosazují myšlenku všeobecného kněžství lidu Božího, stejně i moudrost považují za něco, nač nemá patent jen skupina úzce zaměřených odborníků.

Víc děr – víc syslů, víc hlav – víc smyslů… Když se řekne „mudrosloví“, vytanou nám možná na mysli takováto otřepaná „moudra“ tety Kateřiny. Chce i biblické mudrosloví člověka mravokárně mlátit po hlavě „věčnými pravdami“?