PRO HOMINE 2012/Mudrc

Číslo

Každý by měl dbát na to, aby nežil zhlouple. K tomu jistě není třeba stávat se – po řecku řečeno – filosofem, milovníkem moudrosti z povolání. Tak jako Starý a Nový zákon prosazují myšlenku všeobecného kněžství lidu Božího, stejně i moudrost považují za něco, nač nemá patent jen skupina úzce zaměřených odborníků. I ten největší outsider, odsouzený k lidskému zapomnění, může být moudrý (Kaz 9, 15).

Přesto se v Bibli objevují narážky na mudrce (heb. chakam; řec. sofos, filosofos) ve smyslu zvláštních specialistů. V Izraeli měli – stejně jako v ostatních civilizacích starověkého Předního východu a klasické antiky (srv. mudrci egyptští v Gn 41, 8, Ex 7, 11, Iz 19, 11n, babylónští v Jr 50, 35, 51, 57, perští v Est 1, 13, edómští v Abd 8 či řečtí v Sk 17, 18) – své nezastupitelné místo. „Knězi přece nechybí zákon, mudrci úradek, proroku slovo“, říká Jeremjáš (Jr 18, 18). A novozákonní podání k tomu dodává: „Proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky…“ (Mt 23, 34). Oba biblické verše tiše předpokládají, že každé ze tří části hebrejského kánonu odpovídá příslušný náboženský specialista: kněz/zákoník Mojžíšově Tóře, prorok textům Proroků, mudrc Spisům.

Za co nesl profesionální chakam – (filo) sofos odpovědnost? Jeho základním posláním bylo vyučovat moudrosti. Školení u něj však nebyla procházka růžovou zahradou. Texty ji přirovnávají k ujařmení: „Svou šíji vložte pode jho a vaše duše ať osvojí si vzdělání“ (Sír 51, 23; srv. 6, 23 31; 21, 19). V širším kontextu starověkého Předního východu se metaforou pro „zážitkovou“ pedagogiku egyptských učitelů moudrosti stávala dokonce drezúra zvířat (srv. závěr Aniho naučení). Snad proto Ježíš později ubezpečuje své posluchače, že „jeho jho netlačí a břemeno netíží“ (Mt 11, 30). I ve starozákonních dobách však přísnou disciplínu vyvažoval důvěrný vztah mezi mistrem a žákem, obdobný vztahu rodiče k dítěti. Tzv. soubory naučení zařazené do knihy Přísloví uvozuje příznačné oslovení: „Můj synu!“ ( 1, 8n; 3, 1n; 4, 1n; 4, 20n; srv. Sír 2, 1; 3, 17; 4, 1; 6, 18.23.32; 21, 1; 37, 27; 38, 16; atd.).

Prostředkem, který vedl adepta na jeho cestě, byly mudrcovy rady. Vždyť „mudrci nechybí úradek“ (Jr 18, 18). Patrně právě z řad chakamím se rekrutovali i rádcové, jimiž se, podobně jako proroky a kněžími, obklopovali starozákonní (2 S 15, 31; 17, 7.14) a ostatní staroorientální (Jr 50, 35) panovníci na svých dvorech. V Izraeli tak, stejně jako v civilizacích klasické antiky, učitelé moudrosti spolunesli odpovědnost za směřování věcí veřejných v oblasti civilní i náboženské. Měli co říci k životu obce, jeho etice i estetice. V předhelénistickém světě jejich činnost vpravdě předjímala úlohu filosofů řecké polis. A v předžurnalistické éře též poctivě odváděnou novinařinu.

Podobně jako athénský filosof nebo český novinář se však i biblický chakam – (filo) sofos mohl svému poslání zpronevěřit. Ať po způsobu „filosofa“ – pragmatickým přikyvováním tomu či onomu establišmentu –, ať po způsobu „novináře“ – žoviálním populismem (nádavkem k přisluhovačství). Takový se v Izraeli právem stával terčem prorocké kritiky: „Zanikne moudrost moudrých a rozumnost rozumných bude zakryta“ (Iz 29, 14, v Novém zákoně se tohoto verše christologicky dovolává 1 K 1, 19; dále viz Iz 19, 12; Jr 8, 8n; 18, 18). A jeho přemoudřelá vychytralost mohla být z Božího úhlu pohledu odhalena jen jako nanicovatý „sapiencialismus“ (Sír 37, 19).