Číslo
(1 Kr 19/11–15)
…
I stanul jsem před Hospodinem
na hoře vysoké velmi.
A aj,
nejprve kázání mocná
skály srdcí tříštící
a bubínky ušní rozervávající,
hluboko se vrývající
a fortelným fundamentem
veliký dojem činící,
ale Hospodin v těch slovech nebyl.
A za nimi řády a zřízení,
mocně šustící
a život lidu Páně upravující,
ale ani v těch paragrafech
Hospodin nebyl.
A nakonec zázraky
z prachu popel činící
a ohněm lásky a pravdy spalující,
duši z těla vytrhující
a až do morku svědomí pronikající,
avšak ani v těch mocných činech
Hospodin nebyl.
A po všem tom randálu
hlas jemný a tichý:
„Hele, chlape, jistě,
toho všeho je zapotřebí,
ale ty se spakuj a nekoukej,
kudy kudy cestička za mnou,
nýbrž kudy já přicházím za tebou.“