Pavel Keřkovský

Sochy se kácí, svátky se ruší obtížněji

Masaryk měl důvtipný nápad, jak státně demokratický systém obohatit o dimenzi pravdy a svobody. Inicioval uzákonění státního svátku Jana Husa (21. 3. 1925). Nenabídl národu vítězného vojevůdce, ale postavu, které si vážili evangelíci, a díky Karlu Havlíčku Borovskému také někteří katolíci. Ve svobodné společnosti není obtížné odmítnout státně oslavované.

Inspirace starozákonní zvěstí

Důstojnost v rozdílnosti s podtitulem Jak se vyhnout střetu civilizací, tak zní titul knihy Jonathana Sackse, která se objevila na českém trhu letos v létě. Anglický originál vyšel již 2002. Druhým vydáním v roce 2014 se jen potvrdila aktuálnost knihy. Je prodchnuta nadějí, že je stále možné se vyhnout střetu civilizací díky iniciativám věřících.

Geneze univerzálních lidských práv

Idea univerzálních lidských práv nevznikla v antické polis, ani v helénském kosmopolitním či římském imperiálním prostředí, ani mezi dědici římské tradice, kteří se k ní přiznávali traslatiem imperií na církevní či světské půdě. Nevznikla ani jako plod středověkých univerzitních učilišť, z nichž jen některé měly povoleno studovat římské právo. Nevznikla ani jako chtěná či nechtěná součást zvykového práva. Zemské a městské právo v kontaktu s římským právem se mohlo stát zárodečnou půdou pro formulaci obchodních práv jedince (italská města ve 14. stol.), popř.

Myslet a věřit

Slovesa myslet a věřit stojí v titulu knihy – rozhovoru s Paulem Ricoeurem. Skrývá se za nimi téma rozhovoru filosofie s biblickou teologií. Rozum se neobrací proti víře. Rozum se nevyčerpává pouhým rozumováním a víra slepě nedůvěřuje. Běží zde o nepřestávající rozhovor filosofické tradice s biblickým kánonem, tak lze zjednodušeně shrnout celoživotní myslitelské úsilí protestantského filosofa Paula Ricoeura, který po dlouhá léta přednášel na Divinity Scholl v Chicagu na katedře filosofické teologie, založené Paulem Tillichem (s. 73).

Prorokyně

– tak Dorotheu Sölle nazývá jeden životopisec, ač ji mnozí díky její knize Mystika a vzdor považují za jednu z nejvýznačnějších představitelek německé mystiky. Jsou o tom přesvědčeni i mnozí čeští čtenáři, kteří se začetli do výboru jejích poetických textů Daruj mi dar plačícího boha (Biblion 2019), v mistrném překladu, protože s teologickým porozuměním, Magdaleny Šipka.

Porušování demokratických principů

Návrh ministryně Benešové, aby v pětičlenné komisi, vybírající vrchního zástupce, byli tři členové z ministerstva spravedlnosti, navazuje na zastaralé právní myšlení, které si osobovalo, že moc výkonná zasahuje do moci soudní a též do správních struktur všech institucí, včetně církví. Totalitní juristé po roce 1948 ničili promyšleně demokratickou právní kulturu, jak rád svým straníkům připomínal ministr Alexej Čepička, za něhož někteří válčili, ale jak vyprávějí jiní pamětníci než filmoví, nebyla to vždy zas tak velká sranda.

Měli jsme zesilovat hlas umlčovaných a diskriminovaných

Tak lze stručně shrnout zadání XXXI. synodu ČCE (2006) pro komisi „Cesta církve od roku 1945–1989. Nebyl to snadný úkol, protože některé materiály byly jen v archivech státních úřadů, a některé kvůli obavám z represe se do církevních archivů ani nedostaly. Některé byly uzavřeny v tzv. trezoru synodní rady, a díky heuristické aktivitě faráře Pavla Hlaváče se nakonec dostaly na světlo světa a jsou nyní k dispozici v archivu synodní rady. Dosti dokumentů jsme mohli prostudovat díky ochotě několika disidentů, kteří nás nechali nahlédnout do svých osobních archivů.

Musíme být nezávislí na mediálním impériu Andreje Babiše

Paní ministryně Benešová je stále arogantní a považuje nás za děti, které nerozeznají rozdíl mezi žalobcem a soudcem, popř. tvrdí, že jsme placeni temnými silami. Nejsme děti a nejsme nikým placeni. K protestům nás vede naše svědomí a smysl pro společenskou spravedlnost. A navíc, máme za sebou dlouhou tradici učitelů občanské odpovědnosti.