Poslední hranice

Blanka Straňovská
Číslo
2/2020

Aljaška. Vlastním jménem Alaxsxix. Znamená to „Místo, kde moře bije o břehy“. Zapomenutý kraj, poslední hranice času i světa, hranice obyvatelnosti člověkem, polární kruh. A přesto zde žijí lidé. Říkají si První lidé (Inuit), Opravdoví lidé (Yupiit) a Pobřežní lidé (Unangan). Dřív se jim říkalo jednoduše Eskymáci, to se však nelíbilo Inuitům v Kanadě a v Grónsku. Kanadská vláda tedy vymyslela, že se bude všem říkat Inuité. A když taková vláda něco vymyslí, obvykle nastane ještě větší zmatek, než byl, protože Yupikové a Unangaňané Inuité nejsou a nové oslovení se jim pochopitelně nelíbí. Vedle nich žije na Aljašce poměrně značné množství severoamerických Indiánů, kterým se zde věnovat nebudu, neboť si zaslouží další důkladné studium i prostor.

Slovo Alaxsxix pochází z jazyka prastarého národa Unangan, který Rusové přejmenovali na Aleut. Žijí na Aleutském souostroví víc než devět tisíc let. Nepatří k Indiánům ani k Eskymákům a na otázku, odkud přišli, odpovídají „z velké země“ a ukážou rukou na západ. Podle Ottova slovníku naučného… „náležejíce ku plemeni hyperborejskému… zevnějškem neliší se mnoho od Eskymáků, ale jsou urostlejší a inteligentnějšího výrazu ve tváři…“ i svým ostrovům říkají „Ohnivý prsten,“ místo, kde se „rodí ty nejstrašnější bouře, jaké člověk kdy viděl“. Leží na rozhraní litosférických desek mezi Pacifikem a Beringovým mořem. Třicet pět aktivních stratovulkánů. Vystupují často přímo z moře, se svými zasněženými čepičkami, ze kterých se neustále kouří.

Unangaňané se modlili k jednomu nejvyššímu Bohu Agugux, což znamená Stvořitel. Sídlí na východě, tam kde vstává Slunce, a dospělí muži k němu každé ráno pronášeli modlitbu zvanou „Pozdrav světlu“. Postavili se nazí před svým obydlím tváří k východu, vypláchli si ústa vodou, pozdravili Slunce a Vítr a odešli zpravidla k potoku, odkud brali pitnou vodu. Nabrali si ji do dlaní, pokropili s ní své tělo a pronesli: „Nespím. Jsem naživu. Zdravím světlo, zdroj života, se kterým budu žít navěky.“ Některé prameny uvádějí, že při modlitbě doslova „polykali světlo“. Během života se drželi jakéhosi desatera:

1. Cti a pečuj o otce svého i matku svou.

2. Dodržuj zákony své rodiny.

3. Cti a pečuj o všechny starší.

4. Pomáhej chudým.

5. Buď skromný, pokorný a milosrdný vůči těm méně šťastným.

6. Buď pohostinný k cizincům.

7. Buď pohostinný ke svým soukmenovcům.

8. Spíše poslouchej, než mluv.

9. Buď statečný a nebojácný před nepřítelem i před smrtí.

10.  Budeš-li se chovat špatně, pocítíš důsledky ty, tvůj lid i tvá Země.

Pak přišel Rus. Násilím, drze a brutálně, skrze své nelítostné obchodníky vnutil jim svého pravoslavného Boha. A s ním chřipku a neštovice. A také útlak, násilí, vykořisťování, vydírání, zabíjení, vyčerpání a smrt. Po padesáti letech ruské kolonizace, než do oblasti dorazili první opravdoví misionáři, kteří domorodce proti obchodníkům alespoň trochu bránili, klesl počet původních obyvatel na Aleutských ostrovech o devadesát pět procent. Ale téměř všichni přeživší byli pokřtěni.

Směrem na západ se rozprostírá rozsáhlé území Yupiků, Opravdových lidí. Opravdových ve smyslu „říkám pravdu, jsem upřímný“. Žijí při deltách velkých řek a někdy se jim také říká „Asijští Eskymáci,“ protože přišli z Asie a cestou se jich poměrně značný počet usadil na východním pobřeží Sibiře a na Ostrově sv. Vavřince. Yupikové věří ve Stvořitele, nebo také Vědomí (uvědomění si) Vesmíru, Ellam Yua. Yua jako člověk, který si je vědom a Ellam jako vesmír, přičemž vesmír je prach, který tvoří život. Jejich modlitby začínají: „Ellam Yua ak agayuunu…“ Znamená to „Král, který vládne“…

Rusové sem přišli o něco později, Yupiky považovali díky jejich přesně mířeným šípům za divochy, ale přesto se opakoval stejný scénář jako na Aleutech. Veškeré sociální systémy zkolabovaly, lidé byli zmatení, vyděšení, zesláblí a tudíž snadno ovladatelní. Podle Harolda Napoleona byla „chřipka, která zdecimovala populaci Yupiků napříč celou západní Aljaškou, důvodem k rozbití jejich kultury“. Naštěstí ne zcela. A ne všichni opustili svoji víru. Jejich postoj ke křesťanství asi nejlépe vystihují slova babičky současné léčitelky, učitelky a myslitelky Rity Pitky Blumenstein: „Nerozumím tomu, proč bychom museli uctívat Boha uvnitř budovy, čelící pouze jednomu směru, když všude kolem nás je země a oceán a čtyři směry.“

Severní a severozápadní svahy Aljašky obývají Inupiaté, patřící k Inuitům, kteří přišli z bájného ostrova Thule. Jsou mírumilovní, bohabojní a trpěliví. Podobně jako Yupikové věřili v Ellam Yua, Inupiaté věřili v Silam Inua. Princip je stejný. Nejvyšší duch „všeho“, všechno ví, všechno vidí, všechno řídí. Části jeho ducha jsou obsaženy ve všem živém, to znamená nejen v lidech, ale i ve zvířatech, rostlinách, horách a v jezerech. Duše je nesmrtelná a může se na svět vrátit v jakékoliv podobě. Animismus. Zvířata zabíjejí jen, když musí a ještě se jim za to omluví. Zabitému tuleni se například dávala do tlamy voda, aby jeho duše neměla žízeň, mohla se vrátit do moře a koloběh nebyl přerušen. Chuna McIntyre, umělec, nositel starých tradic a tanečník se modlí: „Prosíme tě, království zvířat, abys nám pomohlo přežít, neboť sami to nedokážeme. My, naši předkové i předkové našich předků, jsme vždy prosili Sílu Vesmíru, aby nám dal všechny dary, co nám jen může dát. I my musíme na oplátku něco dát. Dáváme modlitbu, dáváme píseň, dáváme tanec. Nejenom bereme. Také dáváme. A to si musíme pamatovat.“ Zároveň byli svázáni šamanismem, velkou, než větší mírou tabu a šamany, kteří dohlíželi na jejich dodržování. Stejně, jako byli dobří i zlí šamané, byla smysluplná i nesmyslná tabu. K těm smysluplným patří například zákaz kuchání tuleně na kře, protože krev je teplá a kra by se mohla rozlomit, lidé utopit. Poněkud nesmyslně byly izolovány rodící ženy, odkázány jen samy na sebe, protože kdokoli se jich dotkne, bude „nečistý“. Trest byl pouze jeden. Smrt. Lidé byli udržováni v neustálém strachu, vydáni napospas šamanům, protože jinou pomoc neznali.

Přibližně kolem roku 1800 se narodil Maniilaq. Narodil se ženě bez muže. V útlém věku zaslechl nad hlavou zpívat malého ptáčka: „Taatagiik! Taatagiik!“„Jsem otec i syn! Jsem otec i syn!“ Začal na místo chodit častěji, začal se učit naslouchat. „Taatagiik isrummiqsuqti! Taatagiik isrummiqsuqti!“ „Jsem otec i syn, jsem zdroj inteligence, jsem zdroj myšlenky“! slyšel později. Matce, která si o něho dělala starosti, řekl: „Pokaždé si přinesu domů paprsek světla, když ho poslouchám.“ Zpíval si písničku, ze které se dochovala pouze první sloka: „Osvětlím tmu, přeměním tmu na světlo…“ Začal lidem vyprávět, že se všechno změní a že se osvobodí, řekl mu to jeho Zdroj inteligence. Měl dar proroctví, a když poprvé na shromáždění promluvil, postavili se proti němu všichni šamané. Zkoušeli s ním bojovat, zabít ho, avšak marně, protože používali „síly země“ a jeho duše zářila tak jasným světlem, že se k ní nemohli ani přiblížit. Chodil a kázal lidem o svém „Zdroji inteligence,“ kázal, že nemusí dodržovat žádná tabu a nic se jim nestane, a prorokoval mimo jiné, že „bílý muž přijde z východu“. Často mluvil o svém dědečkovi na obloze a začal dodržovat sedmý den odpočinku. Někdy kolem roku 1830 se vypravil do Kanady a už ho, jak předtím sám předpověděl, nikdy nikdo neviděl.

Když o několik desetiletí později „objevili“ severní svah a u něho moře plné velryb Američané, nemohli uvěřit, jak dobré základy pro křesťanství v této zemi našli. K rozšíření došlo v největší míře díky samotným původním obyvatelům, kteří hlásali evangelium na svých cestách a postupně získávali nové stoupence.

Mám mezi Inupiaty pár facebookových přátel a na jejich stránkách čtu jen ty nejupřímnější modlitby. Mají teď temné časy bez slunce. Těžké stavy deprese a závratné číslo sebevražd mladých lidí. Tato je psána s těžkým srdcem a já vám ji zde předkládám, kdybyste si třeba našli čas, mezi modlitbami za ty naše Mariánské sloupy…

„Drahý Pane, chci Ti poděkovat, že jsi mi dal život a naději. Modlíme se za porozumění, lásku, sílu a naději pro naše děti a děti našich dětí, na jejich cestě do budoucnosti. Žádáme o víru, pokoru a porozumění pro naše rodiny, naše komunity a pro mladou generaci. Pomáhej nám s epidemií, která přináší deprese, hněv, šílenství, nedorozumění a zmatek v nás všech. Pomáhej nám dávat najevo lásku a podporu při společné i osamocené práci, při cestě k novému začátku. Buďme tím, co nás učí starší, ale s energií mládí, a s nadějí a snahou o zdravou komunitu. Amen!!